BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

July 2011

Jak si oholit zadek? (návod+fotky)

27. july 2011 at 14:46 | Ophelia |  Random
Upozornění: Tenhle článek není pro chlupaté zadky, žádný návod, ani fotky (proboha!) tu nenajdete.
Jen si chci postěžovat, jaká jsem fakt kravka. Opravdu jenom já si totiž dokážu pořezat nohu rozbitym sklem, zahojí se mi to a pak si to vykračuju opět bosá a na tom samém místě- ! Kurva! Teď sedim doma a už třetim dnem nemůžu přemejšlet, jak mě ta noha opět bolí... Doktorka, když mi vyndavala střepy, říkala, že nechápe, jak se mi to mohlo znova stát. Já taky ne. Ale má to alespoň jednu dobrou stránku :) Teda... jediný co jsem za celej den dělala- pletla jsem si náramek s písmenkama.
Ale o čem bych chtěla psát. Reklamy. Konečně nějaké pořádné téma týdne. Něco na co můžu pořádně nadávat a postěžovat si. Ani jsem nečekala, že bych psala článek na téma, ale co tady tak sedim, vedle mě hučí televize na nějakym dětskym německym programu a bratr už na ní visí víc jak půl dne. To je teprve manipulace. Vymývání mozku. Stejně jako ty hloupý reklamy! Každá reklama nějak manipuluje s člověkem. S celou populací. Teď jdou reklamy hlavně přes televizi, ale co billboardy? Noviny, časopisy? Všude reklama, manipulace. Něco po tobě chtěj, většinou, aby sis koupil(a) nějakej jejich super a jedinečnej výrobek, kterej je zaručeně cool. A to fakt. Ano, na tohle mi většina lidí odpoví, že si jich nemám všímat. Těch reklam. Jenže kdo by si nějakou tu reklamu nepamatoval? Co třeba slavná Hyundai? Zrovna tohle je jedna z míň agresivních reklam, ale většina dnešních "dětí" ji zná nazpamět. A proč by ne? Je přece všude. Krásný toť příklad manipulace.
Člověk nemůže ovlivnit, co si bude a nebude pamatovat a na tom jsou právě reklamy postavené. Chytlavá "znělka", spousta barev. Ještě lépe pokuď je to reklama na jídlo, tak všechny "součástky" oné super pochoutky jsou v reklamě plastové a nalepené vteřiňákem. A pak v naději, že dostaneme onu čokoládovou ňam ňam zmrzku s třešinkama a kouskama pravé čokolády a oříšků, koupíme rozplizlou hnědobéžovou.. věc, která s pochoutkou z reklamy má máloco společného. Možná tak název.

Viděla jsem krásnej film o budoucnosti, kde mimojiné měl každej člověk naskenovaný oči a mozek a všude byly reklamy interaktivní. No a každýmu člověku se ukazovaly jiný, ty který by ho mohly upoutat podle toho, co mu našli v mozku. Síla.

Ale už to funguje docela podobně. Jak já nesnášim manipulaci!

Pes a jeho hrdost

23. july 2011 at 22:21 | Ophelia |  Random
Co je tábor? Letní lásky, přátelství, táboráky, příroda... psí hovna, komáři a jídla s masem pro vegetariány. Aspoň, že tu hloupou rozcvičku jsme měli jen jednou za celejch 14 dní :)

Na tenhle tábor jsem jela podruhé, ale rozhodně né naposled! Je to pro mě něco nemožnýho, že jsem našla lidi, který zajímá příroda stejným způsobem a mají stejné myšlení. Mezi těmahle lidma bych dokázala strávit klidně 2 roky prázdnin a opravdu by mi to nevadilo. Mezi těma dvaceti dětma se našla jen jedna osoba, která mi nesedla. Každý příběh musí skončit a pravda, někteří mi sedli až moc a hned, co jsem je všechny poobjímala (což normálně moc nedělám) a nastoupila jsem do auta k mamce, tekly mi slzy. Chtělo se mi smát a brečet zároveň. A oni tam stáli a mávali. A já brečela. Ale to jdu trochu pozpátku.

Jen pocit..?

Znáte takovej ten pocit, že někam patříte? A právě ten pocit mám, když jsem mezi nima. Sedíte mezi lidma a všichni kolem vás jsou vám něčím sympatický. Nechce se vám pryč. Přesně tenhle pocit jsem zažívala celejch 14 dní. Zvlášť při včerejším táboráku, i když jsem si potom "krásně zabulela". Není nad to sednout si sám na dětskou houpačku, která vrže při jakýmkoliv pohybu, poslouchat cvrčky a vidět, jak ostatní seděj u táboráku a zpívaj. Ale to jsem se dostala trošku někam jinam...

Já mám totiž na mysli tu DOBROU náladu, co drží lidi pohromadě. Ty zážitky. Určitě všichni znaj ty chvíle, kdy se tlemí všemu možnýmu i nemožnýmu, až je to divný. Ty chvíle, kdy buzerujou jednoho a on jim to pak vrátí a všichni se válí po zemi. Mám ráda divný lidi. Přijde mi fascinující, co dokážou někdy vymyslet. A na tomhle táboře (samá chvála?) nikdy nebyl nikdo normální. Jestli jo, tak nezapad. Už píšu zase mimo |:/

Abych to shrnula, na některé chvíle "tam" nikdy nezapomenu. Vzpomínky na malýho tlustýho kluka, kterej neuměl běhat, ale byl hodnej. Vzpomínky na praní se s klukama, kde to jednou skončilo trochu jinak.... Nebo člověk, kterej smrdí stejně jako fretka. "Krásný pižmový pach?" To jsou ty pravý zážitky, vzpomínky, pro které stojí za to,

vrátit se tam.

Kluk a holka se hádaj, čí pes toho umí víc. Pes holky umí všechno
možné, mimo jiné i štěkat na povel. A kluk tvrdí, že jeho pes taky.
Kluk volá na psa: No tak, vyštěkej to ze sebe Johne!
(a začne mu "bušit" do hrudníku a pošťuchovat ho, aby na něj pes zaštěkal)
Kluk: (pořád se "pere" se psem) Co je to psí hrdost, Johne?!
(a začne dělat, že štěká sám)

Nikdy pro mě nebylo těžší napsat něco na blog. Všechno todle jsem totiž asi 6x přepisovala a každej odstavec sám o sobě prošel opravdu těžkou cenzurou. Ani teď se mi to nezdá. A protože všechny "hlavní postavy" adresu na můj blog maj, je asi dobře, že je článek tak krátkej.

Ophelia.
(článek mi trval opravdu celej den...)


více obrázku na http://projekt62.blog.cz/

Rajčatový den

9. july 2011 at 20:02 | Ophelia |  Random
Dnešek byl den všech plejtváků mišok! Teda aspoň pro mě...

Jinak až na malé neshody v mozku se mám dobře. Jo a fotky dnů jsem přesunula na samostatnou stránku, kde jsou přednastaveny všecky minulé dny, protože odjíždím. Zbytek tam dodám později.

projekt62.blog.cz




Další prázdninové lenošení.

3. july 2011 at 19:49 | Ophelia
Tak zase další docela líný prázdninový den. Myslím, že tomu dost přidalo to počasí a právě proto jsem se dneska nechtěla z domu hnout ani na krok. Nakonec mě můj milý tatínek přemluvil, abych šla fotit, protože právě tohle počasí prej stojí za dokumentaci. A taky mi poradil, že bych si v podstatě mohla každej den těhlech prázdnin dokumentovat fotkou, nebo obrázkem. Zkoušim to a ta meruňková fotka je ze včerejška a ty kytkovité jsou ze dnešní cesty starou Prahou do jedný čupr veganský restaurace, ze které je fotka poslední.

OFÉLIE

2. july 2011 at 14:56 | TVŮRCE

Jmenuji se Ofélie Krausová, narodila jsem se 1996 a pořád žiju. Ráda si tvořím už od té doby, co jsem se naučila jakštakš držet v ruce tužku, ale posledních několik let intenzivněji a s cílem. Na uměleckou školu jsem se sice dostala, ale je pro mě přednější pochopit svět komplexně a ne jen očima umělce, proto jsem zůstala na osmiletém gymnáziu. Nejsem pouze samouk, velké poděkování náleží mému výtvarnému učiteli, panu Martinu Stanovskému, který mě učí, jak se na věci dívat a ne jen jak je slepě malovat.

VÝTVARNĚ TVOŘÍM si pořád a ráda sdílím svoje nadšení s ostatními a "díla" předávám dál. Ráda přemýšlím o smyslu věcí, tudíž ve svých dílech si často hraji s dogmaty, převracím realitu a ráda zkoumám věci z více stran. Celý život je o hledání pravd a nacházení těch, které nejlépe fungují na náš vlastní životní příběh.

FOTOGRAFUJI pro své potěšení, někdy na požádání. Vím, že fotografování nestojí na kvalitním fotoaparátu, stejně jako vaření není o dobrém hrnci. Přesto jsem často tázána, čím fotím, tak tedy: stařičkým Canonem 40D a ještě staršími objektivy 35mm, 50mm, 17-85mm a 90-200mm. Teď k nám přibylo nové štěně Sigma 18-70mm.

Jinak ráda vařím a jím, z etických důvodů (a zdravotních výhod) jsem vegan, ráda dokumentuji (-jak kresbou, slovem, tak fotografií), ráda cestuji, píši dopisy, miluji přírodu, svoji jedlou zahrádku, materiální věci vyráběné s láskou a své srstnaté slunce, červeného psa Balúa.



TVORBA OFICIÁLNĚ:

Co se týče potisků na textil, kdy povětšinou maluji portréty zvířat, je pro mě moc důležité, aby tričko, taška, či cokoliv jiného, bylo originální a velmi osobní pro člověka, který danou věc nakonec bude opatrovat. Proto již nemaluji tolik pouze psy, ale přistupuji k malbě na textil spíše jako k navrhování tetování, než pouhému kopírování reality.
Barvy používám jen ty nejkvalitnějších českých značek. Trička, tašky, polšáře i jiné buď posílají lidé své, nebo kupuji, či podle představ šiji já. To záleží na osobní domluvě:)


Novým věcem se nebráním, velmi ráda se nechám popostrčit k myšlence, kterou bych sama nevymyslela a proto budu ráda, když mě budete s jakkoliv šílenými tématy kontaktovat:)

Ofélie


Nový článek.

2. july 2011 at 11:37 | Ophelia |  Random
Tak zaprvé: Neděste se, už zase projde blog menší úpravou- snad to bude cesta k větší dokonalosti... :D Ach jo.

Potom zadruhé: Vypadá to, že začaly prázdniny. Dva měsíce! To je síloúžastnostní! :) Takže asi přednastavim pár obrázků, ale toť bude asi tak všechno, takže těbuch až o školním dni. Stejně nevydržim nebejt na počítači, takže tohle celý třeba vůbec nebude platit. Což..
A ještě za třetí: Někdy v brzké době bych měla mít dalšího pejska, takže tím pádem bude taktéž míň času. Možná to tu celý padne a nebo třeba budu jen přidávat fotky jako v minulém a předminulém článku. Tečička.

Ale! Zas je pravda, že mám toho tolik, co bych chtěla na blog napsat! Jenže zase je i pravda, že zanedbávám i deník, a přecijenom blog je až na druhém místě. Hm a taky jste si všimli, že ta témata týdne už jsou fakt tak stupiditní?!

Toť asi vše.

Poslední dobou..

1. july 2011 at 13:17 | Ophelia
..vlastně jenom fotim. A kreslim. A žiju... A jim a spim a dýchám a chodim venčit psy a povídám si s králíkem a ... A baví mě to :) !