BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Pes a jeho hrdost

23. july 2011 at 22:21 | Ophelia |  Random
Co je tábor? Letní lásky, přátelství, táboráky, příroda... psí hovna, komáři a jídla s masem pro vegetariány. Aspoň, že tu hloupou rozcvičku jsme měli jen jednou za celejch 14 dní :)

Na tenhle tábor jsem jela podruhé, ale rozhodně né naposled! Je to pro mě něco nemožnýho, že jsem našla lidi, který zajímá příroda stejným způsobem a mají stejné myšlení. Mezi těmahle lidma bych dokázala strávit klidně 2 roky prázdnin a opravdu by mi to nevadilo. Mezi těma dvaceti dětma se našla jen jedna osoba, která mi nesedla. Každý příběh musí skončit a pravda, někteří mi sedli až moc a hned, co jsem je všechny poobjímala (což normálně moc nedělám) a nastoupila jsem do auta k mamce, tekly mi slzy. Chtělo se mi smát a brečet zároveň. A oni tam stáli a mávali. A já brečela. Ale to jdu trochu pozpátku.

Jen pocit..?

Znáte takovej ten pocit, že někam patříte? A právě ten pocit mám, když jsem mezi nima. Sedíte mezi lidma a všichni kolem vás jsou vám něčím sympatický. Nechce se vám pryč. Přesně tenhle pocit jsem zažívala celejch 14 dní. Zvlášť při včerejším táboráku, i když jsem si potom "krásně zabulela". Není nad to sednout si sám na dětskou houpačku, která vrže při jakýmkoliv pohybu, poslouchat cvrčky a vidět, jak ostatní seděj u táboráku a zpívaj. Ale to jsem se dostala trošku někam jinam...

Já mám totiž na mysli tu DOBROU náladu, co drží lidi pohromadě. Ty zážitky. Určitě všichni znaj ty chvíle, kdy se tlemí všemu možnýmu i nemožnýmu, až je to divný. Ty chvíle, kdy buzerujou jednoho a on jim to pak vrátí a všichni se válí po zemi. Mám ráda divný lidi. Přijde mi fascinující, co dokážou někdy vymyslet. A na tomhle táboře (samá chvála?) nikdy nebyl nikdo normální. Jestli jo, tak nezapad. Už píšu zase mimo |:/

Abych to shrnula, na některé chvíle "tam" nikdy nezapomenu. Vzpomínky na malýho tlustýho kluka, kterej neuměl běhat, ale byl hodnej. Vzpomínky na praní se s klukama, kde to jednou skončilo trochu jinak.... Nebo člověk, kterej smrdí stejně jako fretka. "Krásný pižmový pach?" To jsou ty pravý zážitky, vzpomínky, pro které stojí za to,

vrátit se tam.

Kluk a holka se hádaj, čí pes toho umí víc. Pes holky umí všechno
možné, mimo jiné i štěkat na povel. A kluk tvrdí, že jeho pes taky.
Kluk volá na psa: No tak, vyštěkej to ze sebe Johne!
(a začne mu "bušit" do hrudníku a pošťuchovat ho, aby na něj pes zaštěkal)
Kluk: (pořád se "pere" se psem) Co je to psí hrdost, Johne?!
(a začne dělat, že štěká sám)

Nikdy pro mě nebylo těžší napsat něco na blog. Všechno todle jsem totiž asi 6x přepisovala a každej odstavec sám o sobě prošel opravdu těžkou cenzurou. Ani teď se mi to nezdá. A protože všechny "hlavní postavy" adresu na můj blog maj, je asi dobře, že je článek tak krátkej.

Ophelia.
(článek mi trval opravdu celej den...)


více obrázku na http://projekt62.blog.cz/
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.