BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

CRUCIFY THE EGO

8. january 2012 at 16:14 | Ophelia |  Random
Hů. Přesně tenhle pocit nemám nejvíc ráda. Pocit prázdnoty, když ostatní něco dělaj a já jediná trčim doma a hlídam bratra. Vylejvám svý pocity cizejm lidem, protože kamarádku uvidim až v pondělí. Čtu krásný články tady na blogu.cz, jak se lidi odmilovali, jak se naopak šťastně zamilovali, jak s někym něco začali a všechno mi to připomíná můj největší problém součastnosti. Ten problém se jmenuje Vendelín... Je mu dvacettři a já nevim co si o tom celym mám myslet. Je mi s nim tak dobře. Ach jo. A on je hrozně hodnej, né jak ostatní kluci, co tě furt musej shazovat. Teda, možná to bude tim věkem. Ach joou.
Nevim co se to se mnou děje. Sere mě to. Tečká. Ach jo.
I do not understand
I do not know
I am lost
Blá
Co se to děje?
On mi háčkuje dredy. Vidíme se často. Je mi dobře, jsem šťastná, když ho vidim. A jsem šťastná, když u něj můžu sedět a on se mi hrabe ve vlasech. Jak opičky :D
Doufám že tady ta písnička ještě nebyla. Dost poslouchám reggae, zlepšuje náladu. Jináč je všečko v prdeli. Blbá nálada. Spousta školy, testy a tak. Ach joou. Taky uši mě bolej jak psa, kterýmu je kupírovali. Roztahuju. Ještě dál. Netušila jsem, že je to možný. Teda jo, ale to, že to udělám? :D Jedno mi prasklo. Stáhla jsem ho úplně a teď po dvou dnech je zase na cenťáku. Druhý má tak dva centimetry. To jsem neměřila.
Ach joou. Nevim co se děje. Nyaaa! A cejtim se dobře. Co kecám. Cejtim se dobře, když si s nim povídám. Neni to že bych ho milovala. Je to něco divnýho. Úplný porozumění? Něco takovýho. Sympaťák ;) A já ho teď viděla skoro co den. Byla jsem u něj. Rozvalovala se na jeho posteli a bylo mi dobře :D Ach joou. Co to sakra je?
Ani nevim, co sem píšu. Spíš se snažim zachytit myšlenky. Takový útržky. Možná se tu dokola opakuje jedna věta jenom jinak napsaná. Jo. Tak to bude. Mám ho ráda :) A on to ví.
Do nekonečna
Nejvíc mě štve moje nesvoboda. Už nejsem pes bez uší, ale ptáček v kleci. Tak je to. Rodiče. Ti moji rodiče, co mě vždycky všude pouštěli a všechno mi dovolovali. Nechali mě svobodnou. A teď? Jednou jsem jim řekla, že jdu k Vendelínovi a nikam. Nikam mě nepouštěj, vykládaj mi přednášky o sexu a o předčasnym mětí dítěte?!?! :D Kur! Nemůžu u něj spát. Střežej mě jak čtyřletý dítě.

To jsem se zase rozepsala... Nikdy nedokážu napsat dlouhej článek. Pak už mam všechny myšlenky vyřešený, aji si myslim ale, že tohle budu řešit stejnak ještě nějakou tu dobu.

 


Comments

1 Monica Otmili | Web | 9. january 2012 at 18:10 | React

Co kdyby se na problém jménem Vendelín myslelo jinak, než jako na problém? :)
(Ale to se lehko říká, že?)

Taky zkusím roztahovat, ale jen malinko, pravé ucho, když on je ten začátek zajisté nejtěžší.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.