BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

February 2012

Weed shop we need!

29. february 2012 at 21:01 | Ophelia |  Random
Bolí mě záda. Sedim nebezpečně na zemi a je mi hrozná zima. Zalezla bych do peřiny, ale jsem líná. Zdá se mi, že nějaká prápodivnáá věc mě dohání k šílenství. Aha, škola.
Poslední dobou hodně přemejšlim. O tom, jaká to píčovina v tomhle věku zamilovat se. (Jsem malé patnáctileté děcko. Hoho! A kdo tipl míň, přiznejte se! ;)) Jo. Blbost. A jsem ráda, že nikdy v životě jsem pořádně, jakože fakt pořádně zabouchlá nebyla. Až hodně jakože. Ne-e. Stejnak je to blbost. Jsem tak ráda, že si nezatěžuju mozek takovejma zbytečnostma. Že dokážu normálně přemejšlet a nemám výčitky svědomí, když mě rodiče podezřívaj ze spaní u kluka. Blá blá!
A jak by vůbec měl vypadat ideální kluk? Nijak. Neexistuje. Ale přec, jakej by byl ten nejhezčí? ;)
Modrý oči, světle šedý, nebo žlutý. Tmavý rozcuchaný vlasy. Kaštanový jakože. Nebo dredy. Ale ty zas hodně světlý. Blonďatý dredy jsou nejkrásnější. Měl by nosit hnědou, zelenou, černou, žlutou a červenou. Měl by mít prošlapaný tenisky celej rok a vlétě by chodil naboso. Hm, měl by bejt umělec. A pořád by kreslil. A poslouchal by tekno. A jezdit na skatu. A měl by mít velkýho psa. A starý kolo. Všude by na něm jezdil. A měl by umět jezdit na koni. Byl by vegetarián. A musel by mít rád zvířata a přírodu. A podnikal by se mnou výlety do lesa a puťáky. Znal by všechny ptáky podle zpěvu. A poznal stopy lesních zvířat. Věděl by, jaká kytka je léčivá a jaká halucinogení. Ale nesměl by mi říkat ty věci typu Miluju tě a všechny tyhle slaďárny. Měl by být chladnej. Ale zároveň by mě měl vlastnit. Nesměl by si mě získávat dárkama a sladkejma kecama. Třeba by mi dal k narozeninám pletenej náramek. Nebo pusu. Nebo kytici marihuanny (to už jsem dostala:) ). Nechtěla bych, aby se vtíral. Aby získával on mě. Mělo by to být naopak. Tohle mě u kluků fakt odpuzuje... Ale lásku by vyznat uměl. Jen by tim hodně šetřil A měl by starej fotoaparát. Vyvolával by si fotky. A měl by tunely v uších. A doma kočku. Spal by v houpací síti a neměl mobil. Byli bychom hlavně nejlepší kamarádi, než zamilovaní. Láska dělá z lidí blbce. Byl by spíš přítel. Než můj kluk. Ale já bych byla jeho holka. Bydlel by ve vesnici opodál mě. A chodil by za mnou pěšky. Naši rodiče by byli kamarádi. Spali bychom často u řeky v mojí zátoce. Hráli bychom na ulici a šetřili bychom si na výlet do Alp. On by hrál na kytaru. A uměl by na africký bubny. Hulil by trávu, ale ne moc. Pěstoval by ji na zahradě, ale kvůli léčebnejm účelům. A na okrasu. A měl by slabost pro dýmky. Starý, dřevěný... A jezdili bychom spolu vlakem do neznáma. Se psama. Do přírody. S krosnou. Byl by budhista a měl by stejný náboženský a existenční názory jako já. Vždy by v diskuzi vyhrál a byl by mi vzorem. Měl by nějakej velkej cíl do života. A chtěl by si mě vzít. :))

Úplně ho vidim. Jak je. Ale nikdo takovej neni. Takže jsem ráda, že nejsem zamilovaná. Neni totiž do koho. Johoho.
A teď budu jenom nasraná na školu a budu čekat na jaro.

Titulek článku nesmí být prázdný.

24. february 2012 at 13:58 | Ophelia
Vůbec nevim, proč tuhle písničku poslouchám. Je z ní cejtit hrozně jaro. Klid. Ráno. Soboty. Čisto. Slunce.
Dneska jsem nešla do školy. Měla jsem to sice v plánu, ale jelikož jsem byla ráno vyhnána k zubařce, kterou mimochodem hrozně nesnášim.. Tak jsem prostě skejsla doma. Rozhodně mi to nevadilo, ještě mě bolí celá huba. Zařekla jsem se, že aspoň něco udělám, a pak k čemu jinému, než k malování volný dny využít že... Tady to máte. Je to malovaný olejovkama na dřevěnou desku. Upozorňuju, že olejovými barvami jsem malovala poprvý. Tak se prosím tak neděste.Potom pod perexem pár dnešních fotek.

Rhythm.

23. february 2012 at 21:52 | Ophelia |  Random
Mám špatnej pocit. Ze sebe. Zaprvý jsem dneska pila alkohol. Pivo. A svařák, co nám koupil ten chlápek. A já sakra nesnášim alkohol!! Nes-ná-šim.
Byly jsme s Fazolí hrát. Měla jsem sebou Balúa. Dlouho jsme procházely od metra. Nemám ráda procházení v centru Prahy, když je tam tolik cizinců. Ale je pravda, že bez nich bychom nehrály.. Sedly jsme si zase do naší uličky, blízko Karlova mostu, kudy ale zatim nikdy neprocházeli fízláci, když jsme tam byly my. Jak už začíná bejt teplo, tak dokonce přežívám v tureckejch kalhotech, co přes zimu mohly se mnou soužít jenom jako kalhoty spací.
Sedly jsme. Před našim obvyklym místem stáli lidi. Nechtělo se nám mezi ně cpát, jelikož to místo je na schodech kostela a oni stáli tak vražedně... Dokonce jeden už odříkával jakousi modlitbu a tvářil se přísně. Sedly jsme asi o dva metry dál. Na zem. Jako správný feťačky. A začaly hrát. Já měla djembe a Fazolka kytáááru. Nejde nám to společně, ale snažíme se. Každá by hrála jinej styl hudby. A dohromady to nejde. Ona si pořád stěžovala, že jí to nejde a já ještě víc. Nakonec jsme vydělaly skoro pětistovku za hodinu a tři čtvrtě. Nic moc... Ale lepčí než sedět doma a nic nedělat. Takhle sedim na ulici a ještě za to dostávám peníze. Málem jsem zapoměla, že mě fascinuje, že pokaždý, co sedim někde takhle venku a hraju, vždycky se najde někdo, kdo mi věnuje trošku trávy. Fakt zatím pokaždý. Vypadám na to sakra? Ale komu by to vadilo...
No nic, musela jsem se pochlubit. Pche. Dokonce mi nezmrzly prsty.
Ale cejtila jsem se hrozně trapně. Prostě mi to nešlo... Příště bude líp.
Normální. Poslední dobou mám pořád normální náladu. Snažím se ji udržovat tak nějak nad tou špatnou. Spíš je mi dobře. A to je dobře. Sama se divim, že tomu tak je.
Nechci si přidělávat vymyšlený problémy. Nechci bejt ta stará Ofélije, která byla úplně vypatlaná. Vymejšlela si problémy, byla schválně smutná a řešila zbytečný věci. Sakra vidim, jak jsem se změnila. Když jsem si za po roce psala do deníku, jak by měl vypadat můj ,,ideální kluk,,... Třeba to tady někdy napíšu. Zveřejnim nějakej osobní kec. Blááá!
Bolej mě záda. Trošku. Už dlouho jsem se nepatlala v barvách. Naposledy jsem včera u mistra měla kreslit sama sebe. Šílenost... Ale kdybych se pořádně upatlala..! Miluju ten pocit :)
Upozorněte mě kdyžtak, když budu psát sračky. Asi si půjdu uvařit čaj, sundat čumpocháče a vyrobim si novej roztahovák. Říkám, roztahování ucha je závislost!
Už jsem na to přišla! Já prostě píšu vždycky článek, hrozně ho řešim a ze začátku se hrozně chci dostat k věci, takže přeskočim úvod. A když už se do toho zažeru, najdu si něco jinýho, co dělat a tak to hrozně utnu. Blá blá. Komu to vadí, ať to nečte. Nasčuchanou.


Keep smiling, člověče!

21. february 2012 at 22:27 | Ophelia |  Random
Mám se. Už zase. Zítra jdu do školy jen na tři hodiny, z toho dvě jsou suplovaný. Ráno se vyspim. I když nemám ráda chození do školy na desátou, jelikož nikdy nepřijdu akorát. Zatraceně lepčí ale než na osmou!
Sedim doma (tak logicky) na zemi před velkym oknem a čumim do tmy. Zachumlala bych se do peřiny. Ale to ten můj zákaz. Asi před měsícem jsem si zakázala spát už v normální posteli. Moje krásná barevná a prostorná houpací síť byla chudáček osamocena, když jsem dávala přednost zhýralému a zbohatlému způsobu spaní na matraci. Pche! Tak jsem se k ní k chudince zase vrátila. A tam se do peřiny moc nezachumlám.
Nebudu zhýčkaná. Čaj pomůže taky. A nemusim mít hned super duchnu! Pch, to mě ještě napadlo vlízt si k mámě do pokoje na pec a zabalit se do deky tam. Jenže to bych svůj milovaný hamak zradila úplně.
Omrzá mi noha. Omrzá mi noha, jelikož ona leží na stole a já sedim na zemi. Ona se totiž pořezala a pálí, když ji zandam zpátky do kalhot. To je další můj zákaz. Minule jsem o tom přece už psala ne?
Že mám nové zásady. Objevila jsem totiž ve svých asi tři roky starých tureckých kalhotech kouzlo. Kouzlo, že vlastně vůbec nemusim mít peřinu. Deku. Duchnu. Spacák. Nene, teď je tady nový a světový super-duper vynález. Totiž zastrčit nohy do těch kalhot dovnitř celé a provozovat vlastní teplo. Muhehe. Jsem to ale chytrá co? Hm a ta zásada zní...
.....
...prostě něco v tom smyslu, že až se oteplí, ušiju si takovejch harémovejch kalhot víc a budu chodit jenom v nich! Johoho! A to samý že už dneska jsem chtěla zase nazout sandály. Jak já se těšim na to léto. Nemám ráda jaro, jelikož jaro oblbuje. Oblbuje člověka, kterej čeká už na teplo a mezitim je tam vsunutý to debilní jaro, který akorát to horko brzdí. Jo tak to je.
Mám vypatlanou hlavuuu. Cejtim se skvěle. Seru na školu a celý dny jenom snim. Čmárám si a snim. O létě. O vedru. O rozpálenym asfaltu a MOJÍ řece. O tom, že odjedu na celý dva měsíce pryč od rodičů a nebude mě vidu-slechu. O tom, že nějak zařídím, aby matka zapoměla odkaz na můj blog.
Neser se mi takhle do života! Nesnaž se furt mi potvrzovat, že hulim! Nech mě BEJT. Děkuji.
Do očí bych ti to neřekla. Ale až si tenhle článek přečteš, prosím tě maminko milovaná a ctěná, přestaň sem chodit a nech-mě-bejt.
Omlouvám se lidem, co je to nezajímá. Ať si naserou.
Dneska jsem se zase předvedla.
Co?
Říkáš něco?




(+soutěž)

21. february 2012 at 21:05 | Ophelia
Mám divnej pocit. Nechtěla jsme se původně vůbec do takovejhlech věcí zapojovat. Ale jelikož momentálně toužím po kvalitnějším foťáku, tak mě hned napadlo, že za zkoušku nic nedám a prašule se hodí dycky :D Tady výtvor. Nic smysluplnějšího mě nenapadlo. (Jde o soutěž, musí to bejt ve článku..)

*zvuky podobné cinkátkům, rolničkám a podobným podivnostem*

20. february 2012 at 22:27 | Ophelia |  Random
Miluju ty světýlka. Jsou ... uklidňující. Poslední dobou potřebuju zase trošku přibrzdit. Kéž bych měla takový světýlka.
Poslední dobou vždycky potřebuju něco, aby mě zas donutilo to něco dělat. O tomhle blogu ví až moc lidí. To jsem přesně nechtěla. Bych se mohla krásně vypsat, kdo a co že mě kope.
Dneska ale mám dobrej pocit. "Krásně jsem si zahulil"
Néé. Nemůžu sem psát. Sehnala jsem ale dva talismany. Jeden je Šalamounův a druhej pro Mrkváče. K oboum jsme to se Včelkou vybíraly hrozně dlouho. Teda, Šalamoun byl jasnej, ale Mrkváč je složitej člověk. Moc se v něm nevyznám a tak jsem vybírala dlouho. Chtěla jsem jim to oboum dát až na konci roku. Ale nevydržim to. Hrozně ráda někomu něco pořád dávám. Řeknu, že je to k minulejm Vánocům. Šalamoun dostane talisman o intelektu, inteligenci a celkově na pamět a dobrou dedukci. On je v tomhle všem bůh, tak ho to aspoň upevní :) Zato Mrkváč dostane na dobré řešení situace a správné rozhodování. Já si už dávnějc vzala na intuici a představivost.
Jako malá holka. Jsem úchylná na dredy :) A houpací sítě a všechny možný starobylý věcičky. Rozhodla jsem se, že si dokoupim všechny svoje oblíbený knížky. Abych všechny vlastnila. A budu mít přes celou zeď v pokoji knihovnu. Podle knih se pozná charakter člověka. Hm, jak logické. Nechci pořád přejímat cizí názory. Proč mi někdo vždycky něco chytrýho řekne a já ho nevnímám. Nevnímám a pak mu to samý druhej den řeknu sama.
to třeba konečně vyjde. Že třeba za rok budu bydlet sama. Od rodičů. S Fazolkou a musíme sehnat ještě nějakýho hocha. Někoho, komu nevadí hromady trávy a ještě větší hromady zvířat. Stává se ze mě strašnej hipík. To jsem fakt nechtěla.
Fascinuje mě, jakej vliv můžou mít rodiče na můj osobní názor. Máma léčitelka bylinkama a energiema, dřív pilot. Táta architekt, co chodí na jednání bos. Někdy mi fakt lezou krkem. Ale za tohle je opravdu miluju. Že mi dali hodně a že nejsem ta zasraná dilina. Že mi táta tříbí hudební vkus. Že mě matka pouští všude. Že mi oba trpí pubertální výkyvy nálad. Za tohle, co píšu se budu brzo asi škrtit.
Ale pořád to nemění nic na tom, že se těšim, až se odstěhuju.
Dneska... kecám, už dávno, ale dneska zní líp. Takže ,,dneska,, jsem viděla v Praze uprostřed křižovatky hasiče, záchranku a jedno sešrotovaný auto. To bývá docela častý, ale vedle auta ležela paní. Spíš mladá žena. Ležela na vlastním kabátě a kolem ní lítali záchranáři a moc si jí nevšímali. Asi ji srazilo auto. Vedle ženy stál malinkej klouček. Mohlo mu být tak 3-4 roky. Držel maminku za ruku. Do prdele!! Málem jsem se tam rozbrečela.
Kdy jsem se ale rozbrečela, to o víkendu. Byla jsem na koních. Ještě teďka mě bolej stehna mezi nohama. Ani skoro nedokážu zvednout nohu. Ale to po koních vždycky. Stejně to za to stojí. No tak dál... Balúa jsem totiž přivázala k plotu. A ten plot.. Byla v něm elektrika. Nějak jsme to s Fazolkou nedomyslely.. Ona tam pséka taky přivázala. A Balú dostal ránu. První, druhou... Pak mi to došlo, proč tak hrozně řval. Rozbrečela jsem se tam. Do prdele! Já jsem mohla za to, že můj pes byl vyděšenej k smrti!
Ach ti koně. Jak já miluju jet bez sedla. Kdyby to teď šlo, tak bez bot. V šatech. Ve vedru a nutit koně chodit řekou. Je to úžasnej pocit. Položit v kroku hlavu na jeho zadek a koukat do větví nad sebou. Nebo když kůň natěšeně přejde z cvalu do trysku. Ten pocit, jako když letim. Ten pocit, když na zvířeti sedim a nemám nic, co by mi motalo hlavu. Jak já to miluju. A to se mi teda o víkendu aji splnilo vzít Balúa sebou na projížďku. Běžel za náma, byl tam aji ten Fazolčin Samuel.
Ale ta nemohoucnost, když jsem se druhej den probudila a nemohla jsem se pohnout! Stála za to!
Jsem tak šťastnej člověk. Až na ty chvilkový výkyvy jsem opravdu hodně, hodně šťastnej člověk. Mám poslední dobou tak čistou hlavu. To asi tím, že jsem si nuceně vyndala z hlavy tolik věcí, lidí, pocitů. Rozhodla jsem se o tolika věcěch, tolik svých obyčejů jsem utvrdila a do pomyslnýho seznamu jsem si napsala tolik dalších zásad a přání. Mám na co šetřit peníze. Přála bych si hang. A kazeťák. Kazeťák, abych mohla poslouchat ty pohádky, co mám na kazetách z dětství. Nějaký slátaniny jsem si aji sama namluvila. Už se těšim, až budu mít kazeťák.
A taky se těšim na léto. Na to nejvíc. Ze všeho. Budu chodit zas do školy bosa a budu chodit v šatech. Miluju, když šaty vlajou. Ve vedru. Ach jo, ten pocit. Pocit, kdy nosim dredy permanentně v drdolu, jelikož je vedro na krk. Pocit, kdy jediný boty jsou moje milovaný hnědý sandály. Minulý léto jsem je nosila až do začátku října. Omrzaly mi prsty, ale ten pocit! Pocit, že je teplo, kdy v naší vesnici je tolik hezkejch vodáků. Tolik zvláštních lidí, co jezděj vodu u nás na Sázavě. V létě se sice nebudu moc koupat nahá na mojí zátočině, ale zato opráším své seznamovací schopnosti. Minulý léto jsem vykoupila sousedce v její cukrárně snad všechnu rybízovou zmrzlinu, když o mně ten hipík řekl ,,Tyvole, ta má ale hubený nohy!,, Měla jsem z toho blbou náladu ještě dýl. Ale aspoň jsem ráda za to, když řešim, že chci stloustnout a né zhubnout. Na tloustnutí se nic nezkazí. Ha ha.
A budu v létě s Balúem. Budeme všude spolu. A hlavně pojedu s Fazolí do Krkonoš! Budem bez rodičů se flákat a dávat úsměvy celej tejden samy. Jen my a naši psékové. A příroda. A bosý nohy... Uááá! A pak pojedu na tábor. Za Radimem. Budeme dělat voloviny a hledat jeho nůž v lese a pak na něj zase narazim já, když na něj šlápnu. A on mě obejme a já budu mít pořád dobrou náladu. A bude vedro a budem běhat v plavkách. A bude mě učit hrát šachy.
A pak pojedu do Moravský Třebový, mýho srdce. A tam se budu pořád flákat a dám přednost před kamarády tomu potoku, kde budu na břehu zase hledat housenky a lovit užovky. A bude tam Balú. To je na všem nejvíc príma.
A taky príma je na prázdninách to, že se daj lidi snáz přemluvit na to, abychom si psali dopisy :)
Jak já si užívám toho, že jsem šťastnej člověk. Jdu si ostříhat ofinu, i když to hrozně nemám ráda. Mějte se.



P.S.- Že je tenhle kluk tak nádhernej? :D ;)

I am taking the hobits to Isengard!

16. february 2012 at 19:31 | Ophelia
ach ty pastelky- jak já se do nich zamilovala

Ninja!

15. february 2012 at 21:44 | Ophelia |  Random
Zase. Poslední dobou se mi stává, že mám jentak blbou náladu. Chce se mi mlátit do věcí. Jentak. Asi pro srandu králíkům. Teď mám náladu naštěstí docela normální. Dá se to unýst. Nečekejte ode mě nic nenormálního- jsem v pohodě. Vážně.

Hm, ale co mě pěkně ještě dosralo, že si Lennie Heroin zrušil blog. Fakticky nasralo. U něho jsem to četla dycky ráda. Hrozně zvláštní náhled na svět. Takovej chci.

Tudududů. Dneska jsem nešla za mistrem. Měla jsem to v plánu, ale radši jsem si kreslila doma, než někde v zimě a pryč. Sama sobě jsem vykládala při procházce se psem, proč jako jsem to nešla a že to vlastně je hrozně dobře, protože budu moc malovat doma a udělám konečně tu animaci a tak. Přemlouvala jsem se. Zvítězilo to, že toho mám tolik rozdělanýho. Hlavní mojí náplní života je teď sice novej deník, do kterýho se tak nádherně píše, protože má skvělej papír, akorát musim psát propiskou, protože inkoust se v něm rozpíjí. A vedle postele mi tady leží několik nedodělanejch výkresů a tak. Taky jsem konečně chtěla začít plíst, když už je jako konec zimy a že bych mohla mít šálu. A dva dopisy ještě ,,musim,, dopsat.

Místo toho všeho jsem zase celej dnešek strávila nehoráznym čmáráním dredatejch kluků a jinejch podivínů. Animace taky padla. Už jsem vymyslela děj, dokonce hotový postavičky se na mě smějou támhle z bloku, ale to zanimování.. Ach jo. Mělo to bejt hotový na ten svátek lásky. Oni se totiž láskou žerou, respektive vcucnou.. Ale prozrazuju dopředu moc děje :D Nějak se mi to časově nevydařilo no!
Taky ženská. Našla jsem teď někdy obrázek z minulýho roku. Dva obrázky. A ten jeden se mi líbil nápad, jenže to bylo fakt děsně namalovaný. Tak jsem se rozhodla, že to překreslim. Že to udělám znova. Pastelkama na A1 to je. Mám asi čtvrtinu...
Opravdu ještě nic moc. Snad to bude lepčí. To druhý je taky pastelkama. Na A4 do sešitu dějepisu. Sešit dějepisu má jeden zápis z hodiny a zbytek obrázky. Ale nikdy nekreslim v tý hodině. Vždycky jindy,akorát do toho sešitu. Ty fraktály mi zabraly dvě vyučovací hodiny. Němčinu a hudebku. Celý v kuse. A to ani spokojená nejsem....



Jinak dneska se mi zdálo o zombíkách.
-Pod perexem je nějaký smetí fotek z posledního tejdne. Hádejte, co na většině fotek je. Pište prosím do komentářů. Budu se bavit.. :D -

I am yellow.

13. february 2012 at 18:15 | Ophelia |  Random
4 dolary a pár ohřátejch gumovejch medvídků.
Mám se. Nějak. Mozek mi vypíná.

Dnešek byl opravdu zvláštní den. Ráno mi nezazvonil budík. A zrovna dneska! Chtěla jsem si umejt ofinu a rozplíst poslední copánek. Na mytí dredů se nechystám. Nesnášim to. Navíc ještě teď mám tak rozbolavělou hlavu z toho šílenýho gruntování háčkem.

Dokonce jsem si včera protřídila korálky, nějaký navlíkla na dredy a nějaký vyrobila. Ty nový navlíknu, až je vyndám z pece. Miluju, když si můžu udělat v něčem doma pořádek. Teď je to ale u mě v pokoji šílený, jelikož jsem se před pár dny pohádala s rodičema, naskládala jsem všecky svoje nejdůležitější věci do krabic a vypadá to tady jako po přistěhování. Jediný dvě krabice, co jsem za tu dobu otevřela byla jedna s oblečením a druhá s deníkama. Pročítala jsem své minulé životy. Fakt se tím bavím, jaká jsem byla kráva. Ha ha.
Školní obědy. Miluju je :D Né rozhodně kvůli tomu jídlu, ale když si můžu sednout v klidu ke stolu. Naši třídní filozofové jsou k sezení u stolu jako stvoření. Nemám ráda stres, zvlášť u jídla. Aji když neni moc dobrý, radši si posedim. A právě při poslouchání jejich prapodivnejch teorií zapomenu na všecky ty píčoviny, co tíží život. Je to šílený. Krásně se mi s nima povídá. Navíc vždycky dokážou zlepšit náladu. A ještě navíc, že Dan je jedinej člověk, se kterym si můžu v klidu popovídat o všem možnym jinym, co ostatní nezajímá.

Bla bla. Nechci tady pořád někoho vychvalovat. Jediný koho to zajímá jsem já. Utřídim si myšlenky. A zapomenu na ty chyby, co dělám. Porád. Porád. (Nesnášim se, když kazim jazyk český. A pořád to dělám!)
Celý je to sračka. Chtěla bych napsat smysluplnej článek.
Proč se vůbec říká pátý přes devátý?
Sedim v pokoji. Už mi ta vonná tyčinka- respektive jednodušší františek- leze krkem. Vanilkovej. Ten je nejlepší. Ani nevim, jakej franta má bejt tohle sakra. Je mi zima. Mám přes sebe přehozenej šátek a nedokážu zatopit v krbu. Stejnak by to nepomohlo. Namlouvám si a láduju do sebe střídavě ledovou mrkvovou šťávu a horkej bylinkovej čaj v mym oblíbenym plechovym hrníčku. Ten hrníček používám na všecko. Už je chudák takovej zašlej. Jezdí se mnou na vandry kamarád. A k obouchání a poškrábání mu na image krásně přidává ta změt všech možnejch barev. Akryl. Proč mi nikdo neřekl, že nejde smýt dřív, než jsem s ním začínala. Ale to už dávno. Dědeček, tenhle hrneček.
Mám chuť zapálit si úsměv. Už asi tejden jsem nehulila. A mám větší chuť, než když jsem k tomu měla přístup a stejně jsem si nedala. Ale nechci bejt vypatlaná. A navíc jedinej zdroj úsměvů byl V, se kterym se nebavim.

I´m walking to the something
Bla bla bla bla bla bla bla
Collapse
I´m drinking too much bla bla,
bla bla bla bla bla bla bla
Fall out
I´m feeling really bla bla, I want to bla bla bla,
Collapse
And in the end it means I bla bla bla bla bla bla bla
The end

I got myself together
Bla bla bla bla bla bla bla.
Watch out
I didn´t need the patience, life bla bla bla bla bla
Collapse
Don´t you sit to close, or I´ll bla bla bla bla bla
Break up
Stick it up your nose
Bla bla bla bla bla bla
The end

Miluju text tý písničky. Ani nevim proč, když je tak tupej. Ale tak to jsou většinou všecky. Navíc 2-D má sex hlas, když to říká :D ... Né, dobře, chápu, že jeho hlasu na tom už moc nezbylo. Ale stejnak. Gorillaz <3

Zas mimo téma. Omlouvám se. Asi bych spíš měla opisovat z deníku. Tam je to, nevim proč, smysluplnější. Na blog opravdu jenom zapisujou myšlenky, co mi jdou kolem. Zkusim to doslova.

písmenko B. koukám na něj na klávesnici. nejdřív jsem nevěděla, co napsat a teď toho je tolik. určitě si ten článek přečte nějakej matlák od nás ze třídy a budou zas dělat hrozný cavyky z trávy. z kytiček. z marihuannyy. z haše. prostě ze všeho. a pak mně ještě nutěj, že piju. no potěž. brácha píše úkoly. šla bych koukat na simpsny. ale nevim proč, mám chuť najít nějaký pořádný hardcore porno. vzpamatuj se! k čemu by ti bylo. stejnak tě to nezajímá... bla bla. nechápu, jak jsem se dostala k tomuhle tématu. miluju tu písničku. od gorillaz zas. deltron zero, koho to zajímá. chci si vypatlat hlavu hopem. už jsem málem hodila do ,,kazeťáku,, to tátovo cédéčko Vladimira518. má super obal. ráda bych teď jela autem kolem sázavy. od domu do práglu. koukat z okna, buzerovat tátu za to, co pouští za hudbu i když se mi líbí, přemejšlet, jaký by to bylo sjet autem do tý řeky a jestli bych se stihla odpoutat. pak přemejšlet o otevírání očí pod vodou. dostat se myšlenkama k moři. o tomhle přemejšlim pokaždý. autem kolem sázavy. to bylo krásný, když jsme se potápěli. a já tam chtěla na pláži běhat jenom v kraťasech. a neudělala jsem to. smůla kámo. další písnička. gorillaz. she is so high. nic moc.ale přece jenom- jsou to gorillaz. bratr se pere se psem. mám chuť na topinku s rozehřátym máslem. a nebo sednout do Rybky a čuchat, kdo tam dává úsměvy. a odhodlávat se dlouho, než se někoho dokážu zeptat, jestli si ho můžu nakreslit. tam choděj tak zvláštní lidi. krásný. čumim před sebe na tu žlutou tuž od meg. chtěla bych s ní už něco nakreslit, ale netušim co. hm, žlutá.. přepínám písničku. porád gorillaz. matka mi tvrdí, že na ty semínka bazalky je moc brzo. ale chce mi dát pár peněz. prej jsem toho minulej tejden uklidila víc. se překonala! jiná písnička. die antwoord- very fancy. jsou to šílenci. a ta holka má tak krásný vlasy. šílený. tábor. už se tam tak těšim. naštěstí teď nepřemejšlim o píčovinách. ani o úchylnostech. bravo! si borec ofélie. hm, co udělat na večeři. těšim se na ten tábor. až za dlouho. ale uvidim radima. ten debil mi chybí. má modrý oči a je to fakt borec. největší matlák co znám. byla jsem do něj dva roky zabouchlá. naštěstí ho vidim dycky až v létě. ale protože je to ,,blázen,, a nikdo se s nim nebaví, bavim se s nim já. nejenom proto. největší šílenosti pácháme dycky spolu. jak jsem tam seděla na houpačce a bulela. byla tma a mně byla zima. ach ty vzpomínky. matko! neptej se mě, co já ve škole. a neptej se, jestli meri byla ve škole. koho to zajímá. ninja! die antwoord- wat pomp. oni mě fakt fascinujou. balú si mi lehl na nohu. chtěla bych pletenou deku. a už skončit školu. stane se ze mě havajan. a budu s tlustejma dredama chodit v kytičkovanejch trekách po pláži a hulit mařku. zvláštní, rapovat, když si zmáčkneš nos. chci, aby mě zas táta bral do hopovejch shopů za jeho kamarádama. jako dřív. když jsem byla malá. ohrnovala jsem nos, když chtěl, abych se učila na skejtu. teď bych chtěla. naučim se! tyjo. ten kluk v autobuse. byl úžasnostní! měl modrošedý oči a starej fotoaparát. chtěla jsem ho oslovit, ale tak proč. nebylo by to k ničemu. zdá se mi spíš, že ztrácim kamarády tim, že na všecky nemám čas. a tolik bych chtěla malovat. die antwoord-beat boy. za poslední...čas jsem nic nenamalovala. jenom hovadiny do školních sešitů. a dneska mi meri vylila inkoust na lavici. mám černý ruce, jak jsem se snažila to setřít z lavice zpět do lahvičky. a všichni se tlemili, když jsme nosily ve dlaních vodu, abychom to z tý země setřely. ha! nikdo nás nechápe. proč nikdo nic nechápe!!

Stačí? Moje myšlenky.. Samozřejmě jsem pár osobních věcí, na který jsem si vzpoměla, nenapsala. To by bylo fakt moc.


Mais amor por favor!

12. february 2012 at 11:47 | Ophelia | Hovadaaaaaaaaaa! Přeju si, zbláznit se, svět je pak jednodušší. Muhahahahaaa. A hlavně nejít zítra do školy, kámo. |  Random


D amor e importante. Porra!
Na všecko seru. Na všecko. Jediný co, že vysedávám u počítače. Končím kurva! Tolik času. Uhaháuáá! Prosím. Ať už se něco děje. Nemůžu pořád sedět v týhle zasraný díře a čekat. Dopsala jsem deník. Cejtim se vždycky tak volně. Krásně. Všechno špatný z toho času psaní minulého deníku mě opustilo. Havran. Nádhera. Mám se dobře. Začínám zase znova. Jako novej život kámo. Je to prííma.

Ten deník. Fotka první. Mám napsanou první stránku. Prej je ten obrázek málo jemnej. Jakože moc hrubej. Je to tak?


- Prosím tenhle článek neberte vůbec vážně. Muhahahahaaaa. -