BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Keep smiling, člověče!

21. february 2012 at 22:27 | Ophelia |  Random
Mám se. Už zase. Zítra jdu do školy jen na tři hodiny, z toho dvě jsou suplovaný. Ráno se vyspim. I když nemám ráda chození do školy na desátou, jelikož nikdy nepřijdu akorát. Zatraceně lepčí ale než na osmou!
Sedim doma (tak logicky) na zemi před velkym oknem a čumim do tmy. Zachumlala bych se do peřiny. Ale to ten můj zákaz. Asi před měsícem jsem si zakázala spát už v normální posteli. Moje krásná barevná a prostorná houpací síť byla chudáček osamocena, když jsem dávala přednost zhýralému a zbohatlému způsobu spaní na matraci. Pche! Tak jsem se k ní k chudince zase vrátila. A tam se do peřiny moc nezachumlám.
Nebudu zhýčkaná. Čaj pomůže taky. A nemusim mít hned super duchnu! Pch, to mě ještě napadlo vlízt si k mámě do pokoje na pec a zabalit se do deky tam. Jenže to bych svůj milovaný hamak zradila úplně.
Omrzá mi noha. Omrzá mi noha, jelikož ona leží na stole a já sedim na zemi. Ona se totiž pořezala a pálí, když ji zandam zpátky do kalhot. To je další můj zákaz. Minule jsem o tom přece už psala ne?
Že mám nové zásady. Objevila jsem totiž ve svých asi tři roky starých tureckých kalhotech kouzlo. Kouzlo, že vlastně vůbec nemusim mít peřinu. Deku. Duchnu. Spacák. Nene, teď je tady nový a světový super-duper vynález. Totiž zastrčit nohy do těch kalhot dovnitř celé a provozovat vlastní teplo. Muhehe. Jsem to ale chytrá co? Hm a ta zásada zní...
.....
...prostě něco v tom smyslu, že až se oteplí, ušiju si takovejch harémovejch kalhot víc a budu chodit jenom v nich! Johoho! A to samý že už dneska jsem chtěla zase nazout sandály. Jak já se těšim na to léto. Nemám ráda jaro, jelikož jaro oblbuje. Oblbuje člověka, kterej čeká už na teplo a mezitim je tam vsunutý to debilní jaro, který akorát to horko brzdí. Jo tak to je.
Mám vypatlanou hlavuuu. Cejtim se skvěle. Seru na školu a celý dny jenom snim. Čmárám si a snim. O létě. O vedru. O rozpálenym asfaltu a MOJÍ řece. O tom, že odjedu na celý dva měsíce pryč od rodičů a nebude mě vidu-slechu. O tom, že nějak zařídím, aby matka zapoměla odkaz na můj blog.
Neser se mi takhle do života! Nesnaž se furt mi potvrzovat, že hulim! Nech mě BEJT. Děkuji.
Do očí bych ti to neřekla. Ale až si tenhle článek přečteš, prosím tě maminko milovaná a ctěná, přestaň sem chodit a nech-mě-bejt.
Omlouvám se lidem, co je to nezajímá. Ať si naserou.
Dneska jsem se zase předvedla.
Co?
Říkáš něco?



 


Comments

1 Babe | 21. february 2012 at 23:17 | React

nejvíc fajn je, když máš troje ponožky, ale stejně se ti objeví omrzlina na levym prsteníčku, aniž bys šla ven. nebo kamkoli pryč od deky..

skajp mam. vezmi mé jméno, babe, přidej k tomu ik a za to čtyřku anglicky. všechno tohle dohromady dává moje jméno. ale mluvit se mi o mně nijak zvlášť nechce :D bylo bych rádo kdyby už bylo teplo- to bysme se už mohli zbalit (což znamená vytahat všechny pastelky) a jít s ještě s Otmučkou výtvarničit.. :)

2 Skyletta | Web | 22. february 2012 at 18:54 | React

Tak já nevim, ale ty jseš úplně stejná jako O. A trošku jako já. Malinko.

3 Jane | Web | 22. february 2012 at 19:14 | React

Haha, vzkazy matce... Jednou jsem takhle psala dopis, když jsem přišla večer domů a matka na mě řvala. Vložila jsem si ho do deníku, páč mi ho určitě čte. Doteď by mě zajímalo jestli to četla :D

4 Yvoney | Web | 23. february 2012 at 19:20 | React

psát vzkazy rodičům, když už lezou do našeho soukromý je fajn, ale upřímně, jsem ráda, že mně nikam nelezou (a nebo o tom nevím- a to je taky asi lepší).

strašně ti závidím tvou houpací síť.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.