na Blog.cz

Kamarádka se dneska stavila na dva pseudodready ;)

První fotka je moje maminka a ten černej pesan je chodskej pes, mojí kamarádky Fazole.

Jak už jsem se předtím vychloubala, mám teď novej Canon D40. Navíc to bylo hrozně výhodný a tak mi tatík koupil rovnou tři nový objektivy a stativ, kterej vživotě neužiju.. No co, třeba se mi někdy hodit bude ;) Samozřejmě testování proběhlo na mé zvířeně a tak přikládám dvě fotky, aby tady nebylo prázdno. Králík Nessina focenej v psí kleci, kterou využívá jenom ona a náš milovaný Balú <3

Vedro. Bílo. Pára. Tak je to když se ponoříš do vany...

Jaká je studená? Koupel povahou.

Pro srovnání myšlenek? Spíš sám sebe pokárat. Tak to dycky dělám. Vlezu do zimy a povídám si.

Taková intelektuální. Spíš rozumná.

A ta horká?

Nejlepší na hloupý myšlenky. Vzít si jablíčko a nůž. Pocit. Ukrojit a napíchnout.

Žbluňk?

Kousky jablek spadly do vody. Spíš plavat v těch jablkách, než ve vodě.

Horká voda temní mysl.

------------------

Dneska jsem omylem řekla jednomu klukovi, že vypadal roztomile, když zpíval. Poprvé po dlouhý době mě zase polil mráz po zádech. A to se se staršíma bavim víc než s vrstevníkama. Jenže tentokrát to bylo fakt zvláštní.

On byl včera na tom konzertě. Naše škola má sbor. A ten sbor zpívá barokní, cikánský a tak šílený písničky. A on tam něco zpíval.

Život je náhoda. A přitom se pořád usmíval. A pokukoval. Hrozně roztomile vypadal. A druhej den se ptal, jak mi to připadalo. A já jsem řekla, že byl legrační a roztomilej a on zčervenal. Celý.

Vůbec to neni nějaká světoborná věc. Vůbec. Akorát mě zaskočil ten pocit, jak jsem se pak cejtila trapně. Už dlouho se mi to nestalo. Když ale on fakt byl!

Chtěla bych budík, kterej nekončí 12kou, ale 13kou.

Ach jo. Dneska jsem si unavila člověka. Vzala jsem svoje rozvrzané tělo do lesa, jakožto teď povině každej pátek. Byla jsem s Májou. A jejíma dvěma psama- Prdem a Tádou. A s mym Balúem. A vzala jsem projistotu tu krysišku od sousedky, co jí venčim. Bylo to super- a jak říkám, mám šíleně unavený nohy. A hlavu.

Ono je totiž docela psychicky náročný, když vezou dva lidi metrem 4 psy, který jsou každej na svym vodítku a neustále se perou, takže se ty vodítka zamotávaj do nohou jinejm cestujícím a vám. Hehe.

Těšim se na černej čaj s mlékem a ještě víc horkou koupel. Ave já!

naše psí smečka

Ahoj!!!

Jo! Já ho vážně budu mít!!

Muhahahahaaaaaa!!!

Ehm. Chm. Totiž za pár dní budu vlastnit Canon 40D!!!

Ach jo, dneska nebude moc kloubná řeč. Nemám co říct. Snad jen, že jsem šťastný člověk topící se v materiálním světě.

Dneska jsem si koupila knížku dlouho touženou. Škola malého stromu se jmenuje. Doporučila mi ji Fazole a tak ji vychválila, že mi opravdu leží ...ehm..někde v pokoji... ano! Určitě na stole! Těšim se, až ji večer v posteli otevřu. Muhahahahaa!

A taky bych chtěla novej kalamář. A lepčí háček na dredy. A spousta látek, abych si ušila všechny svoje plány na šaty a trička a tak! A tlustej koženej obojek pro Balúa. A pletací jehly, ty starý jsem ztratila. A...

Ach jo. Jsem tak strašnej materialista. Ach ach.

Ahoj. Chm, moje oblíbený slovo :). A CHM už asi taky. Rozhodně nejlíp vyjadřuje to citoslovce. Chm. Povzdech. Hahá.

Co se normálně dostává k narozeninám, svátku, výročí něčeho… Knihy, plyšáci, oblečení, kabelky, náramky… Já jsem teď, s tříměsíčním zpožděním, dostala od svého milovaného bratříčka k Vánocům dárek. Nevím, kolikrát jsem se už zmínila- hodněhodněkrát, že mi často inspirací je rodina. A tak to bylo i před rokem (hohó, vono je to fakt už víc jak rok? O.o) s dredama (-bratr) a nebo celoživotně s muzikou (táta). Nu a právě teď mi od staršího bratra přišla dobírka. Pošta. Balíček. Stálo mě to peníze a ještě k tomu vevnitř bylo něco nechutnýho. Když jsem rozervala papírový pytlík velikosti A4, vypadly na mě z něj dvě podivný obálky. Jedna byl přeložený papír a druhá připomínala ponožku oblepenou celou dokola hnědou lepenkou. Rozbalila jsem papír a na něm stálo roztáhlým tiskacím písmem napsáno:

ZDRAVIM. POSÍLÁM DÁREK K VÁNOCŮM. DOUFÁM, ŽE NEDOSTANEŠ BLECHY. TVŮJ VELECTĚNÝ BRŮDR SWEN.

Chm. Takže bratříček se uráčil! Po přečtení těchto tří vět jsem měla ještě větší nedůvěru k oné bramboře-ponožce-něčemu. Vzala jsem nůžky a po obvodu rozstřihla. Vylezlo na mě chlupaté klubíčko vlasů… Fuuj! Byly to bratrovy dredy!! Na zem mi vypadlo pět půlmetrových světlehnědých, celkem zapáchajících, někde omylem opálených dredů s jedním dřevěným korálkem.

Velmi… zajímavý a dosti využitelný dárek tedy. S menším odporem jsem dredy donesla do koupelny, sundala korálek a celé jsem je ponořila postupně do tří koupelí. První byla z březové kůry, to znamená odpuzení cizí energie. Další den jsem je vyndala, vymačkala z nich vodu a ponořila je znovu. Další byla henna s citrónem, pelyňkem a heřmánkem. To bylo na obarvení dredů na zrzavo (henna+citrón=zrzavá) a na vymýcení všeho nechutnýho (heřmánek+pelyněk) žijícího uvnitř. Po dni jsem konečně dredy ponořila do méně potupné koupele. Samotná henna z křiklavě zrzavé udělala karamelovou, spíše do červenohněda. Toť moje barva. A tak jsou ty bratrovy dredíky připraveny.

Asi jsem vás dost vyděsila. Nedivim se. Připlítat si na dredy ještě dredy cizí je n.e.c.h.u.t.n.ý.!

Ale přecijenom.. Chudinky malý- Swen je šmikl, takže by už neměly na kom žít a přecijenom, jsme sourozenci a sdílení špíny nám neublíží ne? ;)

Takže jsem si zatím jeden přiháčkovala na dred svůj. Další 4 čekají na svůj soudný den. Přecijenom, ta věta o blechách ze stručného vzkazu od bratra mě trošku znepokojila…

Všichni jsou tak zbytečně smutný. Život je krásnej. A naše problémy tak malý. Proberte se sakra!

Nějakejch pár obrázků vyhrabanejch v počítači. Smějte se.

Ahoj. Miluju to slovo. Mám ho hrozně ráda. Ale když si na něj vzpomenu, aniž bych ho viděla napsaný, vypadá asi takhle: Ahoj

Jo. Přesně tak, akorát je tmavší.

O tomhle jsem přemejšlela celej včerejšek. Byla jsem totiž nemocná.

Ano-ano, ležela jsem v posteli a bylo mi tak blbě, že jsem chvílema jentak křičela, nebo brečela. Fakticky hodně blbě. A tak jsem ani nedokázala číst, nebo psát deník, nebo nedejbože kreslit.

Jinak jsem taky přemejšlela o jménu Ophelia (+doplňte si příjmení, kdo ho znáte), jakou ty dvě slova maj barvu a pozadí. Fakt jsem se tim bavila. Ophelia je modrozelený, stejně jako ahoj a to příjmení je celý tmavomodrý. Chtěla bych se jmenovat Malinová. Miluju maliny! Nebo Meruňková, nebo Jahodová. Ach jo, to bych pak neměla jméno jako brčál, ale celý hezky oranžovo-červeno-fialovo-žůžový. Jo!

Celej den jsem ležela v posteli. Ležela a koukala do blba. Kolikrát mi Balú samou radostí skákal porádl na břicho a to jsem běhala od postele k záchodu, když jsem si myslela, že budu zvracet. Ale nedařilo se.

Celej den jsem koukala na filmy v angličtině. Všecky byly o trávě. Mařce. Hampu. Charasu. Ganje. Marijánce.. Však víte. Chm a všecky byly o tom, jak ta úžasná bylinka léčí. A pak jsem celou dobu přemejšlela, jakou že to mám nemoc, abychom ji pěstovali na zahradě. Myslim, že už tam stejně je, protože moje matka. Jak já miluju naši zahradu! A náš les a naše malinový pole. A všechny ty zákoutí a tak. Možná budeme mít kachny. Jmenujou se Indičtí Běžci a jsou to takový směšně vytáhlý normální kachny, který ale neuměj lítat. Budeme je mít kvůli požírání slimáků, kterejch je mi hrozně líto, když je někdo solí. Oni za to nemůžou, že si lidi vymysleli zahrady. A prej maj taky moc dobrý vajíčka. Ti Běžci, né slimáci.

Ach jak já se těšim na léto, až nám všechno vykvete, až nebude vidět přes plot k sousedům. Až budu sbírat kila malin a Balú si je zase bude sám taky trhat a žrát. Až vypustim králíky volně na zahradu a ta stará vopelichaná králičice se bude snažit vylézt Balúovi na záda. Až budu podnikat výpravy dolů do vesnice k paní, která dělá moc dobrou rybízovou zmrzlinu. Až se budu chodit koupat na moji plážičku a polezu s tim hňupem Hloušušem na Pikovickou jehlu.

Miluju svoji vesnici. A tak strašně se těšim na léto!

Chm, vlastně by mi stačilo mít jenom víc volnýho času. Místo školy třeba. Hehe. Jenom malovat. Uáá, jak moc bych měla času, kdyby nebyla škola.

Celkově je to hromada lží. To že se lidi dokážou vyléčit konopím z rakoviny. To že Dobeš dává (vysoko-)školné jenom proto, aby se snížil počet nevzdělaných, tím pádem nepřemýšlivých lidí a aby si nahrabal prachy. Čím míň lidí je vzdělanejch, tím míň maj času na přemejšlení o životě. A tím míň se zamýšlej o dnešní vládě, jaký jsou to kreténi. Chm. A to on potřebuje. A to potřebujou doktoři, kteří nepodporujou konopí, i když věděj, že to vyléčí v podstatě všechno. Protože si chtěj, jako ostatní, nahrabat prachy.

Fascinuje mě, jak je ten blog tak strašně.. chm, jak to říct. Průhlednej? Ani vlastně nevim, kdo tohle čte, a stejně sem píšu docela osobní věci. Pravda, deník vypadá dosti jinak. Ale stejně.

Asi to zní hodně divně, ale chtěla bych mít propadlý tváře. A propadlý světlý oči. Chtěla bych vypadat jako feťačka. Chm.

Hrozně bych si přála napsat smysluplnej článek,

ale hlava mi moc nemyslí. Jako ostatně vždycky.

Navíc je mi pořád blbě, ale už kvůli tomu neřvu.

Chachá.

Nevzdám se. I když mi malovat nejde, já se nevzdám. Budu dobrá. Určitě!

Budu pořád kreslit. A pořád malovat. A nevzdám se. Budu fotit. Vše-všude-pořád. A budu to umět. Naučím se, co budu chtít.

Budu pořád kreslit. A pořád malovat. Ne, to teda ne, já se nevzdám. Strávím tím celej život. A umřu s barvou na prstech.

Budu pořád kreslit. A pořád malovat. Bojte se mě. Já to zvládnu. Půjdu si za svým cílem.

Budu pořád! Pořád tady budu. Dokuď se to nenaučím.

Budu totiž pořád kreslit. A pořád malovat.

Ale teď ne.

Nechce se mi nic.

Jsem nešťastná.

Nechci jíst.

Nechci spát.

Nechci malovat.

Nečíst.

Nepsat.

Jenom divně vejrat do stropu.

Ale já se nevzdám!

z anglie 2011