BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

June 2012

Z vrchu je všechno krásné. I ty plešky.

28. june 2012 at 14:05 | Ophelia
Chci vzlétnout! Přála bych si, aby existovala jenom stará Praha. Vzlétla bych a dlouho bych se nevrátila. Letěla bych nad horami a z vrchu viděla řeky a přírodní krásu. Letěla bych s ptáky. Možná s nějakými létajícími rybami, které by mi zpívaly na dobrou noc. Potřebuju alespoň na chvíli- pláchnout, doslova.
a neříkejte, že to neni krása! (pohled z věže hradu) proletět se

Poněvadž a jelikož!

28. june 2012 at 9:03 | Ophelia |  Random
Dlouho předloooouho jsem nepsala.Tak tedy AHOJ :)
Jedna úžasná věc mi... (ticho) změnila život! Muhahahahaa! Zjistila jsem, že mám bratříčka. Chm, rovnou dvojče. Doslova. Jmenuje se Ondra a je to kluk mý kamarádky. Byla jsem za ní v městečku blízko Českého Krumlova. Je to šíleně zvláštní, moc se neznáme a přitom se známe. Haha. Psaly jsme si dlouho dopisy. Už ani nevim, jak jsme se poznaly, ale prostě- psaly jsme si s Dýnou dopisy tak dlouho, až jsme se prostě potkaly v Praze :D A ona sebou vzala Ondřeje a chodili jsme po Praze, byli jsme se podívat na klauzury v tátově ateliéru na umprumce a pak jsme seděli na Žofíně a taky jsme se najedli v Klubu Cestovatelů.
Viděli jsme se poprvé v životě, ale přišlo mi, že se známe celej život. Pořád jsme si povídali a jak se říká
,,u kamarádů ani trapné ticho není trapné,,
A teď jsem přijela já za nima. Vlakem z Prahy jsem jela s Ondrou- jeho třída projížděla Prahou. Možná chodim na špatnou školu, nebo si ty lidi prostě nedokážu najít, ale- jak jsem šťastná, že jsem se seznámila s někym, kdo nosí peříčka ve vlasech a batikovaný trička. A hlavně že je stejně starej jako já! To, že si skoro vidíme do hlavy, jak máme stejný myšlenky asi popisovat nemusim. Kdo nezná, nepochopí a kdo zažil, přesně ví, co mám na mysli. :D Ha!
Jé, já jsem takový šťastný člověk! :) (Nechápu tu logiku, když je někdo normálně šťastnej, tak dá :) a když je super-mega-extra šťastnej, tak dá :))))))- to jako že má víc šťastnejch pus??)
Šli jsme spát do lesa- všechny spacáky jsme namáčli na jednu deku a dělali jsme, že jsme sardinky. Byli jsme 4. Né 5. Ale pes s námi byl. A hádejte jakej!
Je vidět, že si to ten záhadný pes pořádně užíval :D
vlevo já, vpravo Áďa, uprostřed kasanova Balú- kdyby jste nás nepoznali podle srsti ;)
šíleně roztomilá holka :)

Můj krasavec

14. june 2012 at 17:29 | Ophelia

Divoký

11. june 2012 at 13:05 | Ophelia |  Random
Chtěla jsem napsat dojemnej článek. Vůbec ale nevim, jak to napsat. Mám tolik pocitů! Začala jsem psát už 4x, ale nikdy víc, než odstavec. Chm, pokuď tenhle článek nebudete chápat, přečtěte si tohle, je to od spolužačky, která to doslova vystihla!

Školní výlet. Někdo se těšil, jiný se děsil. Myslím, že ale všichni byli zvědaví, co se tam zase stane. Většina našich školních výletů dopadla děsivě. Teda ne, že bychom se rozhádali, ale stalo se tam tolik nečekanejch věcí. Nevim, jestli ve špatnym, ale dost divoký to teda bylo.

Fotky máte v minulym článku.
Chm. Víte, upřímně řečeno jsem se na ten školní výlet netěšila. Moje nejlepší kamarádka tam nejela a ve třídě se bavím skoro jenom s ní. Bla bla bla- jen ona mě zná. A tak jsem neočekávala, že bych to přežila, natož pak na výlet vzpomínala jako na nejlepší v mym školním životě.
Asi to fakt bude tim, že jsem na výlet jela bez Máňoslavy. Kdyby tam byla, bavila bych se zásadně s ní a žádný zvláštní city by ve mně výlet nevyvolal. Jenže takhle už to, že jsem byla v pokoji s holkama, se kterýma jsem se sice dřív hodně bavila, ale pak jsme se bavit přestaly (v míru naštěstí), mě donutilo se začít s někym víc bavit. Třeba s nima. A rozhodně toho nelituju. Ony mi tak chyběly!

Bavila jsem se se všema, s nikym míň, s nikym víc. A vlastně asi tim jsem si ty lidi tak oblíbila. Píšu to, jako bych je neznala, nebo se jich štítila- jenže já už tak nějak počítala, že příští rok jdu na střední uměleckou, odejdu z gymplu. A tak už jsem mezi ně skoro nepatřila. Nakonec zůstávám. 4 roky za mnou, 4 předemnou. Teď jsem si uvědomila, jak máme úžasnou třídu. Každej je jinej. Originál. Ha ha. Nemyslim to kýčovitě. Je nás třicet tři a divim se, že nás zvládnou. A hlavně je úžasný, jak si rozumíme!

Stalo se navíc tolik zvláštních věcí. Do rána jsme si povídaly s klukama, F a M, dva hodně dobří kamarádi se dali trošku víc dohromady a my si všichni zanadávali na třídního, kterej si jiný učitelce stěžoval, že jsme tam byli všichni polonazí, když nám udělal noční zátahovku.

Jsem hrozně ráda, že jsem v naší třídě součástí. Že mě maj aspoň nějací lidi rádi a že držíme pohromadě. Že můžu další 4 roky trávit v týhle třídě a že tohle asi opravdu budou nejhezčí léta mýho života!

Šumava se školou

8. june 2012 at 22:55 | Ophelia
Jen malej výběr fotek mojí milované třídy, když jsme byli na Šumavě :)

Little bad random..

7. june 2012 at 21:12 | Ophelia |  Random
Jgakdshfkdkii. Já se mám tak dobře.
Bratr přinesl ze školy vši. Prej je tam maj, máma ho hned ostříhala dohola, ale já se stejně děsim!!!
Nechci se ho ani dotknout, bojim se pokoje, bojim se svýho psa, dneska spim u babičky. Co mám dělat?!?! Doprdele kurva! Já nechci ošmikat dredyyy!!!!

Přidáno později:
Zatim jsem lucky, jelikož na hlavě stopro nic nemám! Muhahahahaaaaa!!!