BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

June 2013

Snídaňové jahodové

26. june 2013 at 12:19 | Ophelia
Otevřu jedno oko. Sluníčko mi pere přímo do obličeje. Venku cvrlikají ptáčci, jak kdyby (hepčíííííííkhuáh https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/19908_10151514954901840_650390069_n.jpg právě jsem si popčíkala celej notebook) hořelo a můj pes mi olizuje nohu, která čouhá z kraje postele. Zastrčím nohu pod peřinu a můj medvěd Balú spokojeně zakňouká. Už ví, že jsem vzhůru. Skočí do postele, přeběhne mi přes ledvinu, játra i ženské pohlavní orgány, žaludek naštěstí vynechá a míří si to přímo k mému obličeji. Schovám se pod peřinu celá. No jo, už vstávám!
Ještě v polospánku vyklouznu z postele. Balú mi hýkotem dá najevo, že je šťasten, budeme si hrát. Mírně ho odstrčím a seběhnu po schodech do ateliéru, překročím pár spadaných rolí papíru a běžím chodbou do kuchyně. Na obličej si stříknu ledovou vodu. Snad už jsem vzhůru.
Otevřít dveře na verandu, hupsnout do gumáků a ještě v pyžamu vyběhnout k záhonům a natrhat plnou mísu jahod na snídani. Poslední měsíc se tohle stalo mojí denní rutinou, jelikož náš záhon přetéká ve švech. Ne že bych si stěžovala ;) Jen vy ale budete zahlceni jahodovými fotkami.
Jinak ano, mám se dobře. (Až na to vyplachování krku solí, cucání česneku a popíjení zázvoru s citrónem.- Ofélii bolí v krku. Hodně. A na první prázdninový den odjíždí na kreslící kurz, takže musí být zdravá. Aspoň že ten běžecký závod stihla ve zdraví!) Ležím si v posteli, píšu střídavě deník, dopisy a blog a koukám na filmy. Dneska se snad dokopu k nějaké té práci. Moc se mi do toho nechce, ale pořád si říkám, že jsem mohla uklízet tátovi v práci, nebo umývat auto a že získat peníze za malování psích portrétů je přece super! Bojím se, že to zkazím a navíc to není kreativní. Prostě to musí vypadat jako jejich miláček a k tomu namalován velmi roztomile. Až budou, dám vám je sem.
(něco takového, dělám to na látkové tašky, tohle je ten můj medvěd https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-prn1/487977_596936230317613_674619602_n.jpg )

Momentkové citové

25. june 2013 at 13:42 | Ophelia
Psi, slunko, voda, kamarádi a hltání života plnými doušky! Konečně léto.
.
Tentokrát se vám pokusím ke každé skupině fotek napsat nějaký ten text, víšco. Snad proto, že než aby měly fotografickou hodnotu a luxusní kompozici a barvy, jsou to prostě jenom momentky. Citové, se spoustou vzpomínek, co vám nic neřeknou.
Takže...
V Praze se potloukám už 17 let, přesto jsem ji pořád nestačila poznat celou... Praha je magická, tajemná, umělecká postarší dáma, ale takovou vám ji teď prezentovat nebudu. Byli jsme totiž v Riegerových sadech na Žižkově. A tam to žije mladým, ještě nezkušeným a otevřeným životem spíše vysokoškoláků, než těch, co už si své v životě odpracovali.
Když jsem byla poprvé v Anglii, potloukali jsme se v Greenwichském parku a ten náš, pražský Rígrák, mi ho zatraceně připomínal. Lidé sedí na dekách, nebo jen pečou zadky v trávě, sluní se, nebo diskutují o velevážných věcech ve stínu stromů a kochají se pohledem na Malou stranu, Pražský hrad a Petřín.

Láska neláska

24. june 2013 at 22:59 | Ophelia |  Random
Divná deprese. Teda, na holku vlastně až moc klasická. Debilní kluci. Život. Všechno. Jsem naštvaná. Na C. A na život, jelikož je jinej, než jsem si ho představovala.
Dřív jsem si myslela, jak je láska úžasná věc. Jak spojuje lidi. Jak až se do někoho zamiluju, tak se vezmeme a budeme šťastní až do smrti spolu a všechno bude nádherný. Věřila jsem na lásku na celý život (že existuje ta na první pohled- byť neopětovaná- jsem se přesvědčila na vlastní kůži).
Ale hovno. Velký vysraný hovno. Kam zmizela ta představa zamilovat se, vzít se a milovat se celej život? Kdo to sakra vymyslel a mladýmu lidstvu to předstrčil?!
Jelikož já se obávám, že nikdo nebude dostatečně dokonalej, abych s nim chodila, natožpak si ho vzala a celej život nám to klapalo. Ne, že by byla nouze (jak namyšlené, radši to zaklepu), to ne. Jenže já inteligentně potřebuju pana Dokonalýho, modrookýho hnědovlasýho namakanýho s pihatym nosem, co maluje, fotí, ale prolejzá přírodu víc než já a je tak trochu "free", ale ne flákač a hipík. Má rád psy a miluje mě. Jenže takovejhle kluk, zvlášť někdo, kdo by byl ochotnej vstávat ve 4 ráno proto, abychom posnídali při východu slunce na kopci nad vesnicí (což momentálně praktikuju jen se psem) a rád by chodil dlouhý až meditační pochody v přírodě, nejlépe vysoko v horách, se těžko hledá. A samozřejmě by musel mít rád sex vždy a všude.
A když už jsem se já, namyšlená a s papírkem "ideální chlap" v ruce, zamilovala, přitáhla otěže požadavkům a vybrala si (tedy, ty divný chemický reakce ve mně), není to žádný super kanec, je menší než já a že by byl prostě extra podle popisu, to také tvrdit nemohu, tak ten blbec C musí být na (radši bych i napsala "kluky", jenže ono je to-) holky-diliny. Velkoprsatý jemný muck muck malý a roztomilý slečny (prostě prototyp hezký holky?) Kdežto Ofélie je dredatá, má malý prsa (tak kdepak ale! na tohle si fakt nestěžuju, jsem za to ráda, zaprvý mi to přijde hezčí a za druhý je to prostě šíleně praktický ve všech věcech, co dělám! :) ) a je vysoká. A asi má taky dost blbě prořízlou hubu. Takže přesný opak pro pana C, co by si přál.
A vim, že se to nikdy nezmění. Že bychom byli spolu nebo tak. Protože Ofélie mu to nikdy neřekne, je to sobecký. Kdyby mu to řekla, on o tom chudák bude muset přemýšlet vždy, když ji uvidí. Bude nesvej, protože si bude hlídat, co řekne, aby to neznělo blbě. Bude se cejtit trapně a vždy se mu ten fakt vzbudí v hlavě, když ji uvidí. A to kamarádství už by nebylo takový, jako dřív, víšco.
Grrr. Možná to prostě bude jenom tím, že Ofélie má moc vysoké nároky. Třeba to prostě v životě tak filmový neni. (taky proč by dokonalej kluk miloval nedokonalou slečnu? Jedinou útěchou je to, že to je jenom o chemii, to neovlivníš.) Jsem naštvaná. Jeden kamarád mi řekl, že prostě bych měla brát to co je. Že se nemůžu v tomhle věku upínat na jednoho člověka. Vzdát se představy pana C a být s někým jiným. A i když bych měla víc možností (zase je tak namyšlená že jo? ) tak se prostě nedokážu odprostit od myšlenek na C a užívat si, co se mi nabízí... I když vim, že spolu nebudem a že on má myšlenky na všechny jiný než na mě, nedokážu bejt s někym jinym.

Howgh. Po dlouhé době článek ne o pěti písmenkách. Doufám že se Ofélii odměníte aspoň komentáři, jinak ji to přestane bavit a dostanete zase jenom fotky...
Když Ofélii kamarád radil, ať se z toho vymaluje. Děsí mě, jak moc pocitů a faktů je v tom skryto...

S měkkým sluncem

20. june 2013 at 18:41 | Ophelia
Na focení je v létě přes den tohle prudký slunce nemožný. Takže Ofélie buď brzo vstává a chodí fotit jemné bílé světlo východu slunce, nebo těžké červené západy. A tady máte pár fotek, co vznikly při experimentování hlavně s protisvětlem a bokehem.









Prosím vás o kritiku. Budu opravdu ráda za jakýkoliv komentář, nečekám jen kladné! Pomůžete mi v tom se zlepšovat. Berte ale prosím v potaz, že jsem fotila v protisvětle poprvé, ještě pořádně nevím, jak na to správně (proto mi moc pomůžou poznámky, klidně i na kompozici, ne jen na to světlo :) )
Žádné úpravy v počítači.

Lesní kouzelné

16. june 2013 at 19:00 | Ophelia

Vstávání ještě za tmy. Rozespalá, se zalepenýma očima jsem vyběhla do svítajícího rána obalená stativem, fotoaparátem a batohem se snídaní a horkým čajem. Snažím se co nejrychleji, i když tělo ještě spí. Musím to stihnout. Už skoro běžím. Balú běží po mém boku, ještě stihne prohnat dvě kočky a užívá si to.
Jsme tam! Zpocená, vyřízená, ještě napůl spící, ale dorazili jsme. Sednu do mokré trávy a podívám se na hodinky. 4:44 je za chvíli. Napjatě hledím na východ. Už je celý růžový, ale slunce zatím nikde. Vytáhnu si ještě horký čaj a chleba s máslem a vychutnávám si východ slunce na kraji lesa. Pode mnou dlouhá louka z kopce a dole naše vesnice. Mlha se převaluje líně v korytu řeky a já také nemusím nikam spěchat. Bude pět hodin ráno, sobota, a já mám před sebou celé dopoledne v lesích.
Ticho, jen světlo se hlučně prodírá mezi bukovými listy a můj pes oddychuje. Už teď je mu vedro. Mně není, chladím si nohy v měkkém mechu a pozoruji broučky. Cítím se tak skvěle! Jen já, fotoaparát a pes.
A teď už k fotografiím samozřejmě.

Lesní

15. june 2013 at 20:20 | Ophelia
Pár vybraných fotografií, co se zas Ofélie hrabala ve složkách.
Les, ticho, jen lehké vrnění objektivu a šum ptáků ve větvích stoletých buků. Světlo tancující mezi listky. Broučci, mokrý dech mého psa, věrného společníka na fotografických toulkách. Žádný spěch, žádný stres. Jen bosé nohy, fotoaparát slepovaný kobercovou lepenkou, jablko v kapse a moje milované, mechové krásky. Krásné pokoukání přeji.






Jako vždy, prosím vás o kritiku. Chvála člověka potěší, ale za pár minut už o ní neví. Kdežto na kritiku si vzpomene. A posune ho kupředu. Děkuji :)

Kolie, ovčák a kříža

14. june 2013 at 16:36 | Ophelia
Aby se neřeklo, že sem nic nedávám, tak tady máte aspoň "pár" fotek ze sobotního venčení v Krčáku. dvě holky, jedna fena, dva psi, jeden kluk. Pocit že nikam nemusím. Ale omlouvám se za barevnost fotek, nic moc- bylo pod mrakem, večer, šero samo o sobě a ještě k tomu v lese pod stromy. Takže jinak úžasná světelnost té pevné padesátky (objektiv) mi vůbec nepomohla.
náš čtyřčlenný gang- zleva maltézáček Prd, borderkolie Bíba, australský ovčák Balú a kříženec Tadeáš