BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Láska neláska

24. june 2013 at 22:59 | Ophelia |  Random
Divná deprese. Teda, na holku vlastně až moc klasická. Debilní kluci. Život. Všechno. Jsem naštvaná. Na C. A na život, jelikož je jinej, než jsem si ho představovala.
Dřív jsem si myslela, jak je láska úžasná věc. Jak spojuje lidi. Jak až se do někoho zamiluju, tak se vezmeme a budeme šťastní až do smrti spolu a všechno bude nádherný. Věřila jsem na lásku na celý život (že existuje ta na první pohled- byť neopětovaná- jsem se přesvědčila na vlastní kůži).
Ale hovno. Velký vysraný hovno. Kam zmizela ta představa zamilovat se, vzít se a milovat se celej život? Kdo to sakra vymyslel a mladýmu lidstvu to předstrčil?!
Jelikož já se obávám, že nikdo nebude dostatečně dokonalej, abych s nim chodila, natožpak si ho vzala a celej život nám to klapalo. Ne, že by byla nouze (jak namyšlené, radši to zaklepu), to ne. Jenže já inteligentně potřebuju pana Dokonalýho, modrookýho hnědovlasýho namakanýho s pihatym nosem, co maluje, fotí, ale prolejzá přírodu víc než já a je tak trochu "free", ale ne flákač a hipík. Má rád psy a miluje mě. Jenže takovejhle kluk, zvlášť někdo, kdo by byl ochotnej vstávat ve 4 ráno proto, abychom posnídali při východu slunce na kopci nad vesnicí (což momentálně praktikuju jen se psem) a rád by chodil dlouhý až meditační pochody v přírodě, nejlépe vysoko v horách, se těžko hledá. A samozřejmě by musel mít rád sex vždy a všude.
A když už jsem se já, namyšlená a s papírkem "ideální chlap" v ruce, zamilovala, přitáhla otěže požadavkům a vybrala si (tedy, ty divný chemický reakce ve mně), není to žádný super kanec, je menší než já a že by byl prostě extra podle popisu, to také tvrdit nemohu, tak ten blbec C musí být na (radši bych i napsala "kluky", jenže ono je to-) holky-diliny. Velkoprsatý jemný muck muck malý a roztomilý slečny (prostě prototyp hezký holky?) Kdežto Ofélie je dredatá, má malý prsa (tak kdepak ale! na tohle si fakt nestěžuju, jsem za to ráda, zaprvý mi to přijde hezčí a za druhý je to prostě šíleně praktický ve všech věcech, co dělám! :) ) a je vysoká. A asi má taky dost blbě prořízlou hubu. Takže přesný opak pro pana C, co by si přál.
A vim, že se to nikdy nezmění. Že bychom byli spolu nebo tak. Protože Ofélie mu to nikdy neřekne, je to sobecký. Kdyby mu to řekla, on o tom chudák bude muset přemýšlet vždy, když ji uvidí. Bude nesvej, protože si bude hlídat, co řekne, aby to neznělo blbě. Bude se cejtit trapně a vždy se mu ten fakt vzbudí v hlavě, když ji uvidí. A to kamarádství už by nebylo takový, jako dřív, víšco.
Grrr. Možná to prostě bude jenom tím, že Ofélie má moc vysoké nároky. Třeba to prostě v životě tak filmový neni. (taky proč by dokonalej kluk miloval nedokonalou slečnu? Jedinou útěchou je to, že to je jenom o chemii, to neovlivníš.) Jsem naštvaná. Jeden kamarád mi řekl, že prostě bych měla brát to co je. Že se nemůžu v tomhle věku upínat na jednoho člověka. Vzdát se představy pana C a být s někým jiným. A i když bych měla víc možností (zase je tak namyšlená že jo? ) tak se prostě nedokážu odprostit od myšlenek na C a užívat si, co se mi nabízí... I když vim, že spolu nebudem a že on má myšlenky na všechny jiný než na mě, nedokážu bejt s někym jinym.

Howgh. Po dlouhé době článek ne o pěti písmenkách. Doufám že se Ofélii odměníte aspoň komentáři, jinak ji to přestane bavit a dostanete zase jenom fotky...
Když Ofélii kamarád radil, ať se z toho vymaluje. Děsí mě, jak moc pocitů a faktů je v tom skryto...
 


Comments

1 A | 25. june 2013 at 9:27 | React

Já si myslím, že pro každého tu ten pan Dokonalý, kterého si vysnili, někde je. Akorát k té dokonalosti s velkým D potřebuje lásku k tobě. A byla by absolutní blbost a sakra mega-obří náhoda, kdybys ho našla v šestnácti. Je to podle mého hledání na celý život, někdo je úspěšný, někdo ne. Akorát ti teď začíná nějaká ta láska chybět, jak dospíváš, tak ses spokojila s (ošklivě znějící, ach ach...) jaksi... měnším zlem? Prostě sis vybrala toho, kdo ti připadá nejvíc skvělý, i když se od Dokonalého stále hodně liší. On na tebe ale v horách někde čeká, čímž se snažím říct, že je úplně v pořádku se trápit a taky možná trochu dobře (připraví tě to na spoustu věcí a taky se lépe přemýšlí, když máš o čem, žejo), ale ne tak úplně hodně, v celoživotním měřítku. Nebýt naštvaná na život, že tě jednou zklamal. On ti to jednou vynahradí, tím namakancem s pihama na nose (mimochodem, máš vkus)

2 bludickka | Email | Web | 25. june 2013 at 13:40 | React

Já už na pana Ideálního nevěřím. Takovej chlap prostě nemůže existovat. Aby splňoval všechno :)A jak vůbec můžu chtít, aby ten někdo dokonalej miloval někoho tak nedokonalýho jako jsem já? Nikdy jsem kluka naprosto podle svých představ nepotkala, nebo jsem nepoznala, že je to on :) Moje požadavky nejsou ani tak o vzhledu jako o tom, jak by se měl chovat a jak by měl mít strašně pozitivní vliv na můj život, kterej by se díky němu otočil o stoosmdesát stupňů, byla by to s ním nikdy nekončící romantika a vášeň zároveň a miloval by mě a hýčkal a měl zlatou trpělivost, když bych byla zrovna náladová a prudila do něj :) atd. atd. Zkrátka nemůže existovat, to odporuje zákonům přírody :)

3 hnedoockaVer | Web | 25. june 2013 at 19:26 | React

Njn je to těžký,vítej v realitě. Pan dokonalý neexistuje,maxim.že by sis ho uplácala z hlíny :-) Láska je o kompromisech...

4 živočích | Web | 25. june 2013 at 20:10 | React

...a časom človek zistí že mu je aj tak najlepšie, keď je sám. ušetrí si nervy.

5 Kumí | Web | 25. june 2013 at 22:23 | React

Život není jako film, život je mnohem lepší. Stala se už řada šílených, neskutečných, tragických a nádherných věcí, tak proč by trocha úplného štěstí nemohla potkat zrovna tebe? Lidé okolo nevěří v ideály a pravděpodobně ani žádné nikdy nenajdou. Ale zázraky a nejméně pravděpodobné věci se dějí. Dokud sama sebe budeš přesvědčovat o tom, že zrovna ty nebudeš ta jedna z milionu, skutečně se jí nestaneš. Slabost je největší hřích člověka, protože mu upírá možnost odvážně pohlédnout osudu do očí a říct mu, že toho svého dosáhne. Nebát se, najít jistotu a nakonec pevně věřit v to, co člověk chce tak, že víra je samozřejmější než dýchání. To je základ úspěchu v každé oblasti života :)
Štěstí přeje odvážným. Kašli na všeobecnou realitu, to, co vidíš okolo sebe, nebude moc zázrakům nakloněná, co? Kašli na to a udělej tu svoji lepší tím, že ve svojí hlavě něco změníš. Neboj se věřit ideálům.
Nemluvím o dokonalosti, ta v našem světě neexistuje. Kdyby existovala, nemohli bychom se radovat, protože bychom nikdy nepoznali strach. Člověk by neměl potřebu expandovat. Naším cílem je harmonie.
Neboj se :) Já se nebojím. Nebojím se a vím, že ten můj přijde. Jsem si tím naprosto jistá. Nemám pro to žádný důkaz, jen skálopevný klid v srdci. A to je ta cesta, podle které by se lidé, myslím, měli ubírat.

6 Marienka | Web | 26. june 2013 at 22:33 | React

Druhý odstavec! Akoby som ho písala ja! :-) Ja som nedávno stretla pána dokonalého, ktorý má, žiaľ, jedinú nedokonalosť - dokonale si uvedomuje, že je dokonalý a dáva to patrične najavo. Teraz pravdepodobne čaká, že ho zavolám na rande, akoby som popri naťahovaní zvyšných nápadníkov mala čas doliezať za nejakým chlapom...

7 Ilma | Email | Web | 28. june 2013 at 17:01 | React

Láska je silný cit a je třeba na něj toho téměř dokonalého po svém boku mít.

8 pritelbezidentity | Web | 9. january 2014 at 19:04 | React

Takže ona není nedostižitelně talentovaná umělkyně, ta Ofélie, ona taky něco cítí. Budu nehezky upřímná (nic zlého tím však nezamýšlím) a svěřím se, že mě obsah tohodle článku potěšil. Očividně jsou opravdu všichni jenom lidi.

Přijde mi jako dobré znamení, že si i přesto, že nejsi typ vysněného pana C, zachováváš hodně kladný vztah ke svému tělu. To umí málokterá holka :) a přitom je to tak důležité.

A co se týče celé té situace, co teď prožíváš... Také věřím na lásku na první pohled (bohužel jsem ji zažila stejným způsobem, jako ty), ale stejně tak věřím, že se za život doopravdy opravdově a filmově :D zamiluješ hned několikrát.

Je to hodně o tom umět se odpoutat od představ na toho jednoho pana dokonalého. A pak náhodou, až bude čas, natrefit na dalšího, jinak, ale stejně těžce perfektního chlapa.

Odpoutat se, chce čas. A hlavně to chce chtít se odpoutat. Což zatím, dle tvého článku, nemáš vůbec v plánu. A já tomu rozumím, přece si musíš plně užít všechny ty skvělé, silné, nádherné pocity. I když neopětované, přece mají své kouzlo. A zvlášť pro tebe, jako pro člověka, co tvoří, jsou důležité.

Držím ti pěsti, ať se ti odpoutává co nejsnáze, až na to přijde... A upřímně se těším na všechny nové výtvory, co během tvého prožívání lásky k dokonalému panu C přibudou. :)

9 Ofélie | Web | 12. january 2014 at 18:11 | React

[8]: Píšu si deník a je to zvláštní, číst si zpětně zápisky z dní, kdy jsem byla smutná, nebo apatická ke všemu (prostě depka, víšjak)...
Ale jsem tisíckrát ráda za to, že jsem to vydržela, protože jsem láskou lásku vytvořila.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.