BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

December 2013

Nejmilejší za 2013

26. december 2013 at 19:53 | Ophelia |  Random
Chichich. Probírám se fotografiemi na vyvolání a k některým se opakovaně vracím. Tož mě tedy napadlo vám sem naházet nejmilejší, nejcitovější z tohohle léta. Spíš než kvalitou kompozice, barev, nebo světla... momenty života. Ty nejkrásnější chvíle. Povětšinou jen já a Balú. Někdy sama. Málokdy někdo další. Vlastně se o prožitky nerada dělím, když je zažívám. Jen se psem. Takové ty zlomky času. Ticho. Mír... Východu slunce, ranní rosy, houkání sovy při spaní v lese za vesnicí, osamělému koupání v řece po dlouhém běhu v parnu, víly, koloušci, západ slunce, bouřka, mlha, že není vidět na krok... Vám možná moc neřeknou, ale pro mě jsou to ty nejdůležitější fotografie...Leč stejnak, spíš možná proto- jaká se vám líbí nejvíce?
2013
světlemodrobéžovorůžovooranžová

Lásku ticho mír

20. december 2013 at 16:15 | Ophelia |  Random
Jsi šťastný?

Zelené a školní

10. december 2013 at 17:17 | Ophelia |  Random
Už běhá. Sice jen "rehabilitačních" pár kilometrů, ale konečně se posouváme:) Je z toho tak šťastný, že celou procházku vpodstatě prolítá v tryskové rychlosti pořád dokola kolem mě..
Snídaňová... Avokádo, banán, ovesné vločky, sušené ovoce, jogurt a med♥
Moje myš:))
Zvonečková kavárna, celý strop je jako vesmír. Jen místo svitu hvězd tam cinká
Všechny tyhle "kádinkové" jsou školní, fotili jsme na školu Pragensis.


Šťastná Ofélie*
Hrabala jsem se legálně ve všech těch mrtvolkách biologického kabinetu a nacházela poklady ještě z dob dívčího gymnázia.
Mám nejkrásnější tetu♥
A nejšikovnějšího kamaráda!





Má se ♥ fanfárově

5. december 2013 at 13:41 | Ophelia |  Random
Já vááás zas zdravííím mí milí :))
Dnes mi napsal kamarád, který bydlí na Šumavě, že jim tam slunce svítí a chumelí. Chumelí. Jo♥ My blízko-nebo-úplně-Pražáci sníh rozhodně nemáme, zima se nezdá a já si vůbec neuvědomuju, že za chvíli už jsou prázdniny. (*lyžovací) (Možná je to ale jen moje přesvědčení? Sychravý podzim miluju, ty ranní, vlastně celodenní, mlhy kolem naší řeky, jinovatka, šály a v prokřehlých rukou čaj... Ale zimu snad ještě víc, protože sněžnice a běžky a a a prkno, freeride ve francouzskym prašanu a když se poštěstí tak i skialpy! Ňah!)
Dlouho jsem nepsala, tak vyhrabu nejstarší fotky z "období nečinnosti" (jistě chápete, že jen blogové, jelikož jsem na začátku týhle pohádky vyfasovala dost hyperaktivní tělo-schránku, ve které má duše přebývá a tak pořád něco dělám a nicnedělání "can drive me crazy"- tudíž vpodstatě neexistuju jinak než "v pohybu" (dost už uvozovek!) :) ) Ale zpátky, pořád odbíhám od tématu, tohle snad ani nepůjde přečíst... (Jako kdyby normálně šlo, že.)
Takže! Balú měl sádru. Celý měsíc. Měl (tři-čtyři) parciální rupturu předního zkříženého vazu na pravém koleni. Prostě se mu utrhl vaz v koleni a tak tam teď má spousta šroubků a asi 15ti centimetrovou jizvu přes stehýnko (-žabí, křehoučké, jemně kořeněné stehýnko♥).