BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Má se ♥ fanfárově

5. december 2013 at 13:41 | Ophelia |  Random
Já vááás zas zdravííím mí milí :))
Dnes mi napsal kamarád, který bydlí na Šumavě, že jim tam slunce svítí a chumelí. Chumelí. Jo♥ My blízko-nebo-úplně-Pražáci sníh rozhodně nemáme, zima se nezdá a já si vůbec neuvědomuju, že za chvíli už jsou prázdniny. (*lyžovací) (Možná je to ale jen moje přesvědčení? Sychravý podzim miluju, ty ranní, vlastně celodenní, mlhy kolem naší řeky, jinovatka, šály a v prokřehlých rukou čaj... Ale zimu snad ještě víc, protože sněžnice a běžky a a a prkno, freeride ve francouzskym prašanu a když se poštěstí tak i skialpy! Ňah!)
Dlouho jsem nepsala, tak vyhrabu nejstarší fotky z "období nečinnosti" (jistě chápete, že jen blogové, jelikož jsem na začátku týhle pohádky vyfasovala dost hyperaktivní tělo-schránku, ve které má duše přebývá a tak pořád něco dělám a nicnedělání "can drive me crazy"- tudíž vpodstatě neexistuju jinak než "v pohybu" (dost už uvozovek!) :) ) Ale zpátky, pořád odbíhám od tématu, tohle snad ani nepůjde přečíst... (Jako kdyby normálně šlo, že.)
Takže! Balú měl sádru. Celý měsíc. Měl (tři-čtyři) parciální rupturu předního zkříženého vazu na pravém koleni. Prostě se mu utrhl vaz v koleni a tak tam teď má spousta šroubků a asi 15ti centimetrovou jizvu přes stehýnko (-žabí, křehoučké, jemně kořeněné stehýnko♥).

A jelikož se sádrou nesměl běhat, váleli jsme se spolu. (Ne, že bych se přizpůsobila víc, běhala jsem stejně, ale...:) Často jsme leželi doma na zemi dole v tělocvičně, koukal na zahradu a já cvičila jógu. Nebo jsme se plácali v pelíšku, s knížkou, filmem...


Naše poslední, Opozdilky, maliny.
Často jsem vyrážela sama na kole. Na vyhlídku ze skály v lesích na Vltavu, nebo jentak, zkoumat vesničky okolo té mojí.
Ještě poslední teplé dny chytit.
Nepustit.
Sníst.
Vstřebat, jako by měly být poslední.
Nemrkej, utečou.


Vím, že tentokrát se vám fotky mohou zdát obyčejnější. Ale já v nich mám tolik lásky, štěstí, slunce, zasněných pocitů. Prožila jsem krásný podzim.
Narozeninové. Všichni štíři se sletěli a zasedli, aby pili Cuba Libru, (Já ne, jediné co kdy si dám je pivo, nealko nebo když už alkohol, tak ale tmavý nebo řezaný Kozel ( !!!♥), nemám ráda ten pocit, kdy už se mi motá hlava. Pche) rokovali o štěstích života, jedli, smáli se a nabyli se na další rok života krásnou energií. Ňuch.
"Když jsem ve škole řekla, že mám přítelkyni, protože by na to stejně přišli, překvapilo mě, jak to vzali všichni fantasticky. Prej..No jo, dredatý lidi jsou takový pohodový." :)) Nejkrásnějším párem jsou prostě Lůca a Míša.
Máslo, avokádo, eidam, norský (ten cihlový) sýr a rajčata na pěkně křupavé topince ♥

Abyste si nemysleli, také mám někdy špatnou náladu. Ale protože jsem zarytý optimista, nevyžívám se v tom a vždy se snažím tu náladu nějak zapudit. Spánek je nejkrásnější lék. A nebo dělat něco, při čem na smutky už člověk nestíhá myslet. Tyhle dvě fotky (tahle nahoře a dole) byly pořízeny při jedné melancholické chvíli. Vytáhla jsem kolo a jela se projet a hledat krásy.
Už zapadalo slunce, byl ale docela teplý den, žádný typický mrazivý podzimní podvečer. Akorát jsem se vracela z kopce dolů do vesnice, unavená, už s lepší náladou, když jsem si všimla, že celá stráň dolů směrem domů je protkaná paprsky slunka. Takové nitky štěstí:) Sesedla jsem z kola a procházela se mezi těmi plameny a užívala si, jak to hezky barví listí a dělá to auru chmýří na usychající trávě.
Nemůžu si pomoci, ale přijde mi, že lidé málo prožívají okamžik. Já to taky pořádně neumím. Přemýtám o minulosti, sním o budoucnosti.. Ale člověk když je pořád myslí někde mimo, zapomene potom žít doopravdy. Tady. Teď.
Koupila jsem si kokos a protože jsem měla zrovna doma bratránky, přenechala jsem jim ho, ať ho rozbijí. Vzali si kladivo a pilku :D
Seno
Sláma
Pořád z období, kdy jsem lítala po okolí bez svého medvídka.
Ten si díky nepohodlné sádře oblíbil spánek na zádech. A naštěstí (Ofélii baví ho pozorovat, když se rozvalí) to praktikuje do teď. ↓ Zrovna si ustlal na mém batohu a spoceném oblečení z běhu:D


Nejšťastnější s nejhlučnějšími hračkami. Než ji uplně zlikvidoval, budil mě v noci ze spaní, že s ní mlátil a pohazoval... Zvlášť když se mu (tentokrát už přes den, nejsem sebevrah) naplnila granulema, dokázal se zabavit na půl dne:)
Moc ráda pročítám veganské blogy. Sama vegan rozhodně nejsem (na to moc miluju sýry) a vegetarián nějakou tu dobu už také ne. Maso jím málo, leč ano. Ryby zbožňuji ♥
Myslím si, že není tak nutné maso vyloženě nejíst. Jsme predátoři a v přírodě se zvířata normálně vraždí a nám to divné nepřijde. Nad čím by se ale měli lidé pozastavit je, v jakých podmínkách nám to jídlo umírá. A myslím si, že než si odpírat stravu, která je nám přirozená (byť se dá perfektně nahradit, to nepopírám) je lepší koukat po tom, jak se to kuře mělo, když žilo. Jestli ta kravička jedla opravdu trávu z louky a prase neleželo celý život na betonu. Každý má zde svůj úděl a je na nás, abychom je to nechali prožít důstojně, když už nám mají sloužit jako potrava.
Tož, mějte se a smějte se též fanfárově ♥
 


Comments

1 agrenej | Email | Web | 5. december 2013 at 14:39 | React

Krásné fotky. :-) Zdá se, že kolem Vltavy je krásně. :-)

2 Adéla | 5. december 2013 at 15:52 | React

Ahoj Ofinko. První sníh přišel znenadání, ráno jsem se probudila do bílé krásy. Je dobře, že se máš stále dobře. Já taky. Myslím na tebe.

3 Adéla | 6. december 2013 at 18:11 | React

*Tedy na vás, na Balúa také, se srdíčkovou sádrou

4 Kariol | Web | 7. december 2013 at 10:45 | React

U nás ve vesnici sníh máme už pár dní, je to šílené a já zimu nesnáším! :-?
Balú se doufám brzy úplně uzdraví, aby mohl zase běhat s tebou v lesích. :-) Ale vzal to, jak je vidět z fotek, docela dobře a i přes nemohoucnost běhat si pěkně hraje. ;-)

5 Ell-e | Email | Web | 7. december 2013 at 11:05 | React

Ty moc dobře víš, že tvoje fotky nejsou nikdy obyčejný. :)

6 Ludmilita | Web | 7. december 2013 at 13:42 | React

Fotky sa mi obyčajné teda nezdajú. Vyžaruje z nich.. niečo. Niečo viac. Ako keby fotky rozprávali príbeh a mali svoju dušu, tak by to malo byť, krása.

7 Polly | 7. december 2013 at 20:55 | React

Canon 40D? Objektiv?

8 Ofélie | Web | 9. december 2013 at 12:26 | React

[7]: Canon 40D, objektivy C17-85mm, C50mm f/1.8, Pentacolar 50mm, C90-200mm, Helios 50mm
Ale nejvíc fotím jen pevnou kanoňáckou padesátkou:))

9 L. | Web | 10. december 2013 at 21:39 | React

Krásný článek i fotky. Je vidět, že jsi měla vážně fajn podzim. :)
Souhlasím s tebou.. maso bysme jíst měli, ale nesmíme pro to ta zvířata týrat.

10 Polly | 21. december 2013 at 15:49 | React

[8]: Děkuji Ti. A ten ruský to je který?

11 Slečna Postradatelná | Email | Web | 21. december 2013 at 23:32 | React

Všechny ty fotografie jsou naprosto dokonalé jako vždy! (btw - Jaký používáš fotoaparát?)
Závidím ti všechny ta místa kam můžeš uniknout a fotit :3 a tvůj pejsek je krásný :))

12 Ofélie | Web | 22. december 2013 at 15:35 | React

[10]: Jéj, napsala jsem blbost, místo Pentacolar je to Pancolar (1.8/50mm Carl Zeiss Jena DDR)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.