BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Nikdy ne mezi nebem a zemí

6. december 2014 at 14:05 | Ophelia |  Random
Vyndavání nádobí z myčky, kdy je ještě hebké a horké. Otevřeš tu myčku a vyvalí se "sen", jako kdyby se hrníčky a talíře právě vzbudily a ty jen mlhavě vidíš, jak sen odchází, ale nemáš šanci pochopit, co se jim asi zdálo.

To by nebylo, aby Ofélie tohle "téma týdne" vynechala a nevyjádřila se.
(Křik racků, šumění borovic, hukot vln, z dáli slyšíme bouřku, vítr přilétl už i k nám, když běžíme, mokrý písek mlaská.. a pak, že planeta je tichá, pasivní, však tohle je ten nejopravdovější orchestr!)

Pro mě je to hlavně pocit, kdy vím, že žiju. Pocit, kdy jsem pevně nohama na zemi a tím myslím to, kdy je člověk spojen s matkou Zemí a vnímá všechny ty fyzické krásy, kvůli kterým tady přece jsme. Když může zanořit prsty do vlhké a trochu hrubé hlíny. Když mě hladí ranní slunce a usínám za večerní bouřky. Když se procházím po pláži a vlna mi vžene slanou vodu do bot, abych pochopila, že vše funguje pořád stejnými pravidly, aniž by do toho člověk mohl zasáhnout. Vlastně jsme děsně bezmocní, maličcí. A naše Země žije, aniž bychom to mohli ovlivnit. Je silná, krásná, vznešená <3
Jde jen o to se k ní prostě chovat hezky. Ne proto, že bychom ji měli zachraňovat, to ona zachraňuje nás. Ale proto, že je to naše Matka. Ona nám dává teplo, ona nám poskytuje vodu, možnost utrhnout si její plody. Je na každém, nakolik k ní bude slušný, když ona nás pořád vítá s otevřenou vřelou náručí i když děláme někdy tak bolestivé věci. Můžeme se za ní vždy vrátit a vždy nám odpustí <3


Naše Země je zdroj všech těch neskutečných, nepopsatelně krásných věcí, kterými oplýváme.


Ten nekonečný život, který si většina lidí ani neuvědomuje. Že vše se rodí a umírá, aby se znova zrodilo, aniž bychom to my, lidé, řídili.


Že je tolik věcí, které nám dávají sílu a uzdravují nás. Že můžeme na jazyku pocítit tolik nekonečně dokonalých chutí. A že jedna věc nás může i posílit, i zabít.

(tyto ohnivé krásky jsem dostala od svého milého)


Nikdy nebýt jen mezi tím nebem a zemí. Však můžeme dosáhnout nekonečně nahoru i nekonečně dolu. Je přece tolik možností, jak se ponořit do krás obojího. Člověk se může cítit naplněný jen v jedné z energií, ale je přece škoda neochutnat vše, když máme tu možnost. Pokud někdo tvrdí, že materiálno je špatně, nerozumí tomu, nebo musí být hrozně smutný, protože se dobrovolně ochuzuje o tolik krás.


Protože přece Země je materiálno. Vše si můžeme osahat, vše vyzkoušíme, ochutnáme, všechno nějak voní, něco je měkkoučké a něco hrubé... Je samozřejmě rozdíl mezi konzumem a láskou k tomu, co můžeme uchopit.

Láska k materiálnu je opečovávání zahrádky, kdy vidíme vznik nového života, komunikujeme s tím plodem vzrostlým z hlíny, dáváme mu to nejlepší, co umíme, aby se nám poté odevzdal. Protože všechno naše jídlo může prožít plnohodnotný život zakončený tím, že splní své poslání. A to tím, že nakrmí někoho jiného, není tu zbytečně. Kdo tvrdí, že zvířata cítí a rostliny ne? Však všechno živé se rodí s tím, že chce něco dokázat, jinak by to vůbec nevzrostlo, kdyby to nemělo důvod. Přece proč se namáhat beze smyslu?


Mám ráda příběh věcí a proto vybírám, co se ke mně má dostat a co ne. Miluju sekáče, protože můžu adoptovat něco, co by jinak svůj příběh už skončilo. Ty nové věci v obchodě si stejně někdo koupí a člověk může začít vztah se svetrem s čistým listem, jenže to není tak dobrodružné. Když už to beru takhle, každé tričko má přece jinou energii, jinak se v něm cítíme a to je prostě to, že každý je jiný a potřebuje jiné zacházení.
Ráda si věci šiji, protože tím tomu ten život vůbec vdechnu a to je to nejkrásnější a nejjednodušší, jak se dostat ke zdroji. Tvořit. <3


Tím jsme se od země přesunuli k nebi. Nebe je to, kde si můžeme realitu tvořit sami. Kde si můžeme vymýšlet a my jsme stvořitel. Vymýšlení si není špatně! Proč bychom nemohli být strůjcem svého života? Je to jen náš osobní život, nikoho jiného! A proto my si nastavujeme vlastní pravidla! Svět, kde my jsme pány, je to náš svět, to v naší hlavě. Všechno tvoření, malování, šití, psaní, skládání hudby, věci o kterých přemýšlíme, o kterých sníme. Všechno to jsou možnosti, jak tvořit nové životy a příběhy, obohacovat náš společný svět.


Nejkrásnější maličkostí je uctívat vše, čeho se dotkneme. Děkovat, že ono jídlo mohu sníst, děkovat, že si mohu ty ponožky obléct. Protože každá "věc" má svůj příběh a potřebuje být oceněna a milována.
Ofélie
 


Comments

1 Zítra | Web | 6. december 2014 at 15:51 | React

Autorka tohoto blogu je krásný člověk.

2 Marillee | Email | Web | 6. december 2014 at 16:41 | React

Ježiš, to je hrozně krásně napsaný článek! Úplně mě to dostalo! :)

3 Yonade | Web | 7. december 2014 at 17:16 | React

Krásné fotky :) Článek mě donutil k zamyšlení, což je jedna z nejlepších věcí co může psané slovo udělat. Já poslední dobou vůbec nevím co psát. Vždycky otevřu word a nebo i blog, že něco napíšu, ale ono jaksi nic nepřichází. A mimochodem, ty seš snad úplně dokonalá ne? :P Umíš krásně malovat, fotit a šiješ si oblečení. Já bych chtěla umět aspoň jedno z toho, to by mi stačilo :D

4 Yonade | Web | 7. december 2014 at 17:17 | React

Jo a PS: ta poslední fotka je naprosto úžasná. Můžu se zeptat kdo vás fotil?

5 Ofélie | Email | Web | 7. december 2014 at 19:03 | React

[4]: Yonade děkuju, byla to samospoušť:) Taky trochu náhoda, protože je to foceno na přítelův foťák na film..:)

6 m. | Web | 7. december 2014 at 20:24 | React

Naprosto kouzelný článek :) Top.

7 Yonade | Web | 8. december 2014 at 17:11 | React

[5]: Tak náhoda je asi skvělý fotograf, protože fotka je vážně povedená :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.