BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Sám se sebou souzněný.

28. december 2014 at 17:46 | Ophelia |  Random
Peleším se v posteli, je skoro jedenáct dopoledne, čtu knížku od nějakého kreativního mozku, snídám pečlivě nakrájený ananas, poslouchám Bonobo a čuchám vypařující se olej a terpentýn z nedodělaného obrazu, které se z vedlejšího pokoje linou sem a pak asi i tím otevřeným oknem ven.

Jak už jsem psala v minulém převážně textovém článku, jsem tak šťastná, že se můžu válet a mám to dovoleno. Že to není jen v rámci prokrastinace, jak tomu bylo posledních několik měsíců (-že jsem měla dělat potisk pro nějakého človíčka a místo toho jsem si malovala svoje trička- že jsem se měla učit a místo toho ležela na zádech v tělocvičně s Balúem, koukala z okna a poslouchala hudbu- že jsem měla dodělávat výzdobu školy na náš filmový festival a místo toho jsem vařila a pekla- že jsem měla jet rychle domů a místo toho jsem šla ještě předtím plavat...) Takže už čtvrtý den se jen plácám a velmi vědomě si to užívám. Nelenoším! Jen si vychutnávám, že to, co dělám, dělat nemusím.

Každý den si užívám, že se můžu hýbat. Běhám, skákám přes švihadlo, cvičím s vlastní vahou, jógu. Při všem mě samozřejmě doprovází můj medvěd. Když jdu běhat, těším se z toho, protože vím, že nemám určeno, kdy se vrátím. Že můžu běhat klidně celý den. Že nemám na stole doma potom žádnej seznam, co mě ještě čeká.
Maluju velkej portrét Balúa olejem, mám tady rozdělané další dva obrazy akrylem, nějaké skicky, abych nezapoměla, co chci malovat poté. Na stole mi leží tři prázdná trička, která jen čekají, až na ně udělám ilustrace. Mám tady rozšité dvoje šaty, ušila jsem si nové podvazky, jsem v půlce s vyšíváním kapesníčků, nakoupila jsem si hrnky, které budu zdobit a nové voňavé olejíčky, abych mohla vyrobit spousta dalších šampónů...
Na posteli se válí hromada knih, které střídavě čtu, mám tady rozepsané 3 dopisy a neustále otevřený deník. Strhávám staré inspirace, co jsem měla nalepené na zdi a lepím nové, přitom dopisuji na zeď hesla, která mi utkvěla za poslední dobu v hlavě a něčím mě ovlivňují. Dělám si novou "vision board". Do deníku sepisuji, co chci změnit, co se mění a co už je definitivně se mnou změněno.
Sněží.

rozdělaná olejomalba. Balú. (teď, co článek publikuji, už mi obraz akorát usychá)

Tak nějak sem pořád vypisuju, co dělám. Asi vás to nebaví. Každý přece něco dělá. Většina z vás sem chodí prý kvůli fotkám, které tady poslední dobou moc nepřibývají. Mám ještě hromadu fotek z léta, které sem chci založit. Jen.. chápejte, teď na to není ta správná atmosféra :).

Přijde mi, že klid v duši se dostaví vždy jen, když člověk je on. Když já jsem já. A když vy jste taky JÁ. Když má každý volnost ukázat se ve svém jasu a kráse. Pak se člověk těší z maličkostí. Najednou se začne soustředit na nejzákladnější lidské slasti, které tady jsou, byly a budou, jen je v tom spěchu, nebo tlaku člověk nestihl vnímat.
Když stojím ve sprše a leji na sebe horkou vodu a vím, že tam můžu stát donekonečna, nikdo po mě nic nechce a já nemám závazky ani k té sprše, ani ke světu kolem, nic se ode mě neočekává, ani já sama pro sebe nic nechystám, prostě jsem a jsem v přítomnosti a vím, že až se mi najednou něco zachce, tak to udělám. A to je úžasná svoboda a ta svoboda je nekonečná. Člověk nevědomě rozkvete.
Společnost pořád něco očekává. A my, všichni, aniž si to uvědomujeme, tvoříme sebe podle ní. Nezáleží na tom, jestli se měníme zvnějšku, nebo zevnitř. Jestli se měníme subjektivně málo, nebo hodně. Vždy se měníme, ať už s tím souhlasíme nebo ne. Člověk, který se nemění, tady není, protože mu přítomnost už dávno utekla. A právě ty chvíle, kdy člověk v rámci možností tvoří opravdu jen sám sebe, kdy je pánem nad svou myslí, jsou nejcennější. Protože právě v nich se léčíme, rosteme, hýčkáme se.

ROZMAZLUJ SE.

Moudří lidé tvrdí, že meditací člověk dosáhne na dno nekonečna, že prý meditace je cestou k osvobození. A většina lidí si představí "pasivní meditaci", kdy se naše tělo nehýbe, naši mysl jsme ztišili a zůstali jsme jen my. Ležíme a snažíme se hlavně na nic nemyslet a celé je to tak trochu boj. A právě ta většina lidí si myslí, že přece takovou pasivitou svůj život nezměníme. Že přece musíme konat, aby se něco dělo a měnilo. Jenže právě v tom to je. Každý může meditovat podle svého, jak ho jeho já poprosí, v čem se cítí nejlépe.
Někdo se nalezne, když plave. Miluju ten pocit, to když najednou zapomenete, že plavete, když se všechen hluk utlumí, připadáte si vlastně jako za zdí, všechno je tak daleko, vy přestanete přemýšlet a necháte tělo, ať dělá to nejlepší co umí. A tělo si to užívá, už mu nikdo nekecá do toho, jestli a jak plave. A mysl je hýčkána, protože najednou cítí všechno čistě a nezakrytě. Všechny bublinky kolem jako by obsahovaly celý vesmír. Kůže si teprve teď užívá, že na ni přes vodu svítí světlo. A vy zůstanete nepozorován, přesto v centru dění a najednou vše chápete.
Jak již jsem psala, teprve v takové chvíli člověk kvete. A to je meditace. Chvíle, kdy se odprostíme od vší tíhy, předsudků, úkolů. Meditujeme právě v tu chvíli, kdy děláme něco, co nás baví a zapomeneme na svět okolo a všímáme si jen sami sebe. V tu chvíli léčíme tělo, mysl i duši.
Víc takových chvil. ♥

Zase jsem se dostala v psaní někam, kam jsem nechtěla. Ale budiž. ...Zajímalo by mě, co o mě vlastně víte? Já.. se tady vždycky tak vyleju. Myšlenky, které nechci psát do deníku, píšu sem. Je to takový divný svět v krabici ten notebook... Jako když se člověk dívá do domku pro panenky. Zapomene na svůj velký svět kolem a mysl se přesune do toho malého, co má tělo před očima. Člověka to jakoby vcucne a přijde mu, že je jinde. Někdy je na mě velký svět tak komplikovaný, že se ráda pohodlně nechám vcucnout do tohohle okna.

A... denně sem přijde kolem 100 lidí, přesto vůbec nevidím vaše názory, připomínky, ohlasy. Já jsem ráda za jakoukoliv ozvěnu!
Ofélie
 


Comments

1 arzenal | Web | 28. december 2014 at 18:47 | React

Hrozně na tobě obdivuju, jak jsi kreativní a pozitivní a taková volná... Kéž bych taky taková dokázala být :)

2 Marja Virtanen | Web | 28. december 2014 at 19:11 | React

Taky místo povinností dělám úplně něco jiného - protože je to v tu chvíli lepší :D A líbí se mi tvá kreativita. Každopádně meditace je také hodně dobrý způsob uvolnění ^^

3 chudobka1970 | Web | 28. december 2014 at 19:31 | React

Jsi inspirativní osůbka:-)

4 sarush ef | Web | 28. december 2014 at 20:46 | React

Jsi úžasná.

5 Karel | 29. december 2014 at 0:53 | React

Ofélie... lidi asi mají rádi něco jiného... tvá cesta do meditací je tvá, nečekej ovace davů. A rozmysli si to dobře, čím dál půjdeš, tím méně tě budou chápat. Tak to obvykle je...

6 Kira | Web | 29. december 2014 at 8:20 | React

"freedom"

[4]: Ano, to opravdu je.

A já vím, že spousta lidí sem nechodí jen za fotkami. Já si strašně ráda čtu co děláš, na čem pracuješ.. Pokaždé mě k něčemu motivuješ. Díky tobě jsem začala běhat a začala jsem pít zelený čaj.., proto čtu každý tvůj článek ;)

7 Zuze | 29. december 2014 at 19:44 | React

říkám si "ta holka je svině, dělá si co ji baví, jakoby nemusela pracovat na živobytí" ale to jen okrajově. baví mě skoro to samý co tebe, akorát ty to ženeš víc do extrémů, já jsem ještě pískle. a je hezký to jak přemýšlíš nad světem

8 Sam | 3. january 2015 at 10:41 | React

Asi jsem ti nikdy nenapsala, i když tě sleduju už více než rok a půl. Neumím formulovat do slov proč to dělám - proč čtu každé slovo, prohlížím každou fotku, kochám se každým obrazem... Snad jen že je naplňující vědět, že někde na druhém konci počítačového okna je někdo, kdo je mi viděním světa a v některých dalších věcech tak blízký.
Tvoje nespoutanost a touha být sama sebou mě fascinuje. A sledovat tvojí cestu, to jak se po malých krůčcích měníš a s tebou i tvoje tvorba nepřestává být inspirující.

9 aurora-bella | Web | 4. january 2015 at 19:13 | React

Milá Ofélie :-) chodím sem nejen kvůli působivým fotkám, ale taky kvůli tvé duši, do které čtenáře necháváš z části nahlédnout a můžou se tak na chvíli ocitnout ve tvém pohádkovém světě :-) nebo v kousku ze tvého světa, to je jedno :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.