BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Fullufjäletské pusté pláně

2. january 2015 at 20:28 | Ophelia |  Random
Jako na zarostlém měsíci. (Po odmlce zase švédské fotky, přátelé.)

(a ta fotka... konečně slunko totiž ♥ )



Je nám... napsala bych příjemně, ale- moc komfortně jsme se necítili.
(Inu, to jsme byli ještě na začátku "výletu" a nenavykli jsme té pravé špinavosti z bahna, prachu a potu, která nás na konci měsíčního pobytu v těch jejich lesíčcích obalila.)
A to jsem si myslela, že jsme dost prasata a na nepohodlí jsme zvyklí. Ale po 14ti dnech neustálého deště, mlh, nočních bouřek, studeného vichru a bahna v jediných vněných ponožkách jsem pochopila, že víkendové stanování na sněhu je bájo a náš stan pětihvězdičkový hotel.


Všude voda. Člověk permanentně ve vlhku (nevím, jestli tenhle problém všichni znáte, ale- nesnáším umělé vlákno na funkčním (=sportovním) oblečení. Nedám dopustit na ovčí vlnu a bohu děkovala jsem, že jsem si takhle vybrala, protože po měsíci nošení (rozuměj denodenně. většinou jsem nesundavala ani na noc. a koupali jsme se 3x.) smrdělo jen tak, že to cítili ostatní lidé a ne my. A že mi tričko z plastu smrdí po třech hodinách na kole, to bych si nedokázala představit v něm trávit celý měsíc.), vlastně jsme uschli vždy až cestou v autě.


Jedinému Balúovi bylo pravděpodobně pořád stejně pohodlně, doma v posteli či v bahně ve Švédsku. Asi putna, on je nadšený ze všeho. To zajímalo by mě, jak ty naše treky bere... Jako jestli je to pro něj pouze nesmyslné popocházení z místa na jiné místo bez nějakého plánu, nebo to bere jako vážné a velmi moudře promyšlené putování jeho smečky za potravou, či čím.
Každopádně byl spokojený, pokorně nesl svoje brašničky se salámem a botičkami a byl častokrát takovou hnací silou naší tlupy, abychom byli pořád veselí. Ani o jeho zapadnutí do močálu jsem se nebála, poněvadž jsem šila kapsy přesně pro tento důvod vodotěsné, takže když skočil do louže (velikosti jezera většinou) za kachnou, brašničky plavaly nad vodou :)


"louže"


S jídlem to bylo někdy mírně komplikované. Vzhledem k tomu, že jsme měli všechno jídlo sebou (Zaprvé poněvadž jsme málokdy potkali civilizaci a většinou tam ani moc jídla neměli, protože to byla častokrát jen benzínka, či opuštěná vesnice tří stavení, na nákup jídla tam jsme nemohli moc spoléhat. A zadruhé jelikož ve Švédsku je všechno jídlo 3x tak drahé jako u nás- tj. stejně fazole stojí těch 30korun, ale v přepočtu ze švédských na české by nás ta plechovka vyšla na skoro stovku. A milionáři bohužel nejsme.), batohy byly už tak dost těžké, takže jsme měli vše přesně vypočítané na 25 snídaní, 25 večeří a 25 divnoobědů a pár hromádek sušenek a zbytek děj se vůle boží. Jsem neskutečný žrout, můj milý taktéž, takže ty odměřené dávky byly trochu podpásovka po každém tom promrzlém a prochozeném dni.


Abyste tomu lépe rozuměli... Ne, tahle celá hromada není naše, nenaprali jsme se kuskusu k prasknutí. Je to pro 4 lidi a o olej z plechovek jsme bojovali :D A věřte tomu, po náročném dni je jedna plechovka mušlí setsakramentsky málo.


Balú měl vystaráno, brašničky plné žrádla- spousta sušeného masa (drceného do prášku, taková nechutná instantní kaše), nějaké jehněčí granule a na každý týden jeden salám. Navíc pesani měli tu poctu umývat nádobí, takže i z vrchního kuskusu si trochu dal, byť my si taky dali záležet, aby toho moc umývat nemusel :D

Na to, že jsem většinou jen optimistická, si tady možná dosti stěžuju, ale... není to tak vážně bráno, spíše dosti nad věcí. Přeci ten pocit, kdy člověk vyběhne bos brzo ráno z vyhřátého srubu dolů z kopečka k potoku, aby se rychle v té zimě svlékl, do potoka skočil, namydlil se, vyskočil a skřehlýma rukama navlékl zpátky do oblečení, psi kolem štěkají nadšením, že je další den a naskáčou do potoka za tebou... a pak když doběhneš zpátky dovnitř, kde už někdo další připravuje horký čaj a ty s ním v rukách vyjdeš na zápraží a koukáš do dálky, kde se červená probouzející se slunce...ta svoboda, najednou se lehko dýchá, to za ten hlad a vlhko rozhodně stojí.


Jediná ze dvou společných fotek nás všech "dobrodruhů". Je mi líto to sem psát, ale už velmi brzo (vlastně ještě na cestě do Švédska) jsme pochopili, že se s tím chlapem (vpravo) nesneseme úplně nejlépe, takže jsme se potkávali většinou tak trochu náhodou a to u auta :D A tuhle jsme se potkali i na planině, dokonce ve stejném spacím srubu, proto ta společná kuskusová večeře výše.
U této chatky jsme také potkaly osamělé rybáře- otce se synem. Pravděpodobně Švédy, to podle zářivých vlasů. A ten malý Švéd mě naučil, jak se zabije a vykuchá ryba a hned mi nabízel kousek té své, což jsem (přes jistý hlad i chuť) musela odmítnout, protože sám neměl dosti.


Nikde jsme se nezdržovali. Každý den jsme akorát vstali, napili se čaje a hned zase vyrazili na cestu. Tentokrát opět (a stále) bez sluníčka.



Zde ještě nerozděleni, stoupáme bez cest na snad jedinou horu v okolí (považte, že sami už jsme na jakési dost táhlé rozpláclé hoře, ta náhorní plošina je velká jak všechny naše národní parky dohromady), několikrát zouváme boty, přelézáme potoky s tekutým ledem, nutíme se do posledních doušků vody, protože nahoře možná nic dlouho nebude.

 


Comments

1 Soňa K. Photography | Web | 2. january 2015 at 22:20 | React

Závidím! Taky bych takhle hned někam vyrazila s partou. :) Jinak krásný fotky! :)

2 sarush ef | Web | 2. january 2015 at 22:31 | React

Tak to je něco neskutečnýho, říkám si, že to muselo bejt hrozně náročný, ale nadruhou stranu Ti hrozně závidím a obdivuju tě, že máš k nečemu takovýmu vůbec odvahu :)

3 Máta peprná | Web | 2. january 2015 at 23:21 | React

Báječné.
Taky bych hned vyrazila - a ani by to nemuselo být tak daleko - jen mi chybí lidský společník (psí mám hned dva)...

4 Vlasta | Email | Web | 3. january 2015 at 10:43 | React

Je pro mě překvapením a zároveň úlevou, že i ty jsi jen člověk se starostmi, který musí jíst, spát a tak podobně. Tahle cesta do Švédska je na jednu stranu krásná a poutavá, hned bych se do tvých fotek podívala. Ale zároveň bych potřebovala třeba týdenní tréninky někde kousek od civilizace, než bych se dokázala udržet v přírodě měsíc. :)
Mimochodem - někde jsem četla, že se do Švédska nesmí vozit zvířata. Jak jste to řešili s Balúem? :)
A ještě jedna otázka - ty/někdo z tvé party/ umíš švédsky, nebo sis vystačila s angličtinou? :)

5 Ofélie | Web | 3. january 2015 at 11:36 | React

[4]: Hodně komplikované je to s dovozem zvířat do Norska, to se například pesani musí nechat naočkovat v ČR 24 hod před odjezdem a poté v Norsku přeočkovat týden po příjezdu. Ve Švédsku to není tak strašné. Taková ta klasika, jako je vodítko a očko proti vzteklině :) (Což je uf, protože bych Balouše proti ničemu jinému očkovat nechtěla nechat.) A vodítko jsme stejně moc nepoužívali :). Bývá problém s trajekty, když člověk jede přes Německo, jen některé povolují vzít psa z auta ven. A také s některými národními parky, kam psi vůbec nesmí (a kam my chtěli), ale to už je byrokracie vnitřku země a s pašováním českých psů tam to nesouvisí.
A každý Švéd, i ti mrňaví, umí skvělostně ingliš, takže tohle bylo jednoduché:) Zkoušela jsem se domlouvat primárně Německy, abych trénovala a tak pětina na to hned přistoupila, takže taky milé.

6 Das | Web | 10. january 2015 at 10:15 | React

Ty Balúovo brašničky jsou vážně vymakané! :)
Můžu se zeptat, jak to funguje s tima spacíma srubama? Přijdou mi totálně skvělý.. Lepší než stan, určitě v tom deětivém počasí. I když... no, já jsem pohodlná z našeho už skoro se rozpadajícího se karavanu. :D
A znovu píšu.. muselo to být važně úžasné! Je známé, že na poutích (dá li setak trochu ta vaše cesta švédskem nazvat :)) se člověk nenávratně změní.. A nakonec, krásné fotografie. Je škoda, že jste se nemuseli s jiným členem výpravy. Skupinové akce (ale v menším počtu, do 10 lidí) jsou podle mě nejlepší. Lidi se dokážou skvěle podržet.. :)

7 Ofélie | Web | 10. january 2015 at 11:22 | React

[6]: Většina národních parků ve Švédsku má rozmístěné sruby, kvalita se může různit, viz. fotky mého milého (https://fbcdn-sphotos-f-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xap1/v/t1.0-9/1545964_10201641241187682_8781452113145267484_n.jpg?oh=194549603d3a682ae0a8dccba55b8362&oe=553AE360&__gda__=1429422937_2ad251a6b915a0428455513c1ab9e32c v téhle se nedalo skoro ani rovně spát, ale kolem bylo tolik komárů, že jsme museli zůstat vevnitř. a tady to bylo pomalu jak hotelový pokoj:) https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-xaf1/v/t1.0-9/10665209_10201779558125519_3228373872140650604_n.jpg?oh=75626c4e8f86823d3a74cebbf7394ae1&oe=55275480&__gda__=1433169716_d814c00b2753c814e968d628c0af096d ) ale v těch opuštěnějších parcích vůbec nejsou (a zrovna ty parky stojí nejvíc za to, se tam podívat!) většinou je to zdarma, jen všechno nechat v původním stavu, slušností je nasekat dříví. (pouze v jednom parku po nás chtěli peníze, ale byla to platba přes účet (bylo to psané vždy vevnitř) a na švédy malá, na nás fakt moc vysoká cena, ale venku šíleně lilo, takže jsme tam přespali i když jim nic neplatili...)
Já jsem se zas utvrdila v tom, že příště jedu jen s Mikolášem a bude nám to klapat nejlépe. Člověk pak může být sobecký- tj. víc flexibilní, víc si to užije, když je s tou obrovskou přírodou sám. (Ale názory se různí, že:) )

8 Das | Web | 10. january 2015 at 14:41 | React

[7]:
Děkuju. :) Ty sruby jsou fakt skvělý, takový kousek "civilizace", který nebije do očí..
Jo věřím, že jet jen s přítelem má také své kouzlo, protože se řídíte jen podle svých plánů a ne podle dalších X lidí. Ale to už je o tom co od výletu očekáváš. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.