BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

May 2015

Islas Canarias (4)- splynutí

31. may 2015 at 14:27 | Ofélie |  Random

Chybí mi ten horkej písek, kterej se studenym větrem vytváří nejlepší kombinaci na válení se a rochnění se. Chybí mi ty večery, které jsem proležela zahrabaná do toho horkého zlata a jen ho prosévala mezi prsty. To, že člověk opravdu vůbec nic nemusí a jen tak je. Že si "najde čas" na to, aby sebou plácnul a jen ležel a splynul.

Islas Canarias (3)- jak léčí býti sám

28. may 2015 at 17:47 | Ofélie |  Random

V 8 venku začal život, což jsem se snažila, aby se mě co nejméně týkalo, jelikož jsem potřebovala si vyčistit hlavu. A tak jsem jen sportovala, spala, jedla, trochu četla a trochu se vyhřívala a to pořád dokola, ale mimo společnost. Hlavně s lidma moc nemluvit, byla jsem pořád tak moc unavená z pražského života, že mi nestačilo spát v noci, ale spala jsem i po snídani a po obědě a většinou po večeři hned padla.

Islas Canarias (2)- duchovní prožitek fyzična

25. may 2015 at 21:20 | Ofélie |  Random

Víte, já jela na Kanáry vpodstatě s tím, že se budu jenom potápět a jíst spousty tropického ovoce. Haha, zrovna tyhle dvě věci jsme tam dělali úplně nejméně. Španělé asi neznají ovoce, zato zeleniny (syrové a různě nakládané) jsem se tam cpala od rána do večera. Španělské jídlo jinak není nic moc pro mě...

Islas Canarias (1)- o bytí a neuchopitelném materiálnu

22. may 2015 at 18:33 | Ofélie |  Random
Asi znáte Kanáry jako kilometrové pláže, spoustu pupkatých Němců, hluk, peníze a hotely. Já vám samozřejmě tady ukážu trošku jinou stránku těhle ostrovů:)

(Tentokráte trochu zmateně, fotky jsem namixovala různě, bez příběhu, ten najdete pouze v psaném slovu. Fotky jsem rozdělila do (snad) 4 článků.)

(Pohled na Španělské mraky a květy opuncie, což je úchvatný kaktus s ještě úchvatnějšími trny, které člověk má úplně všude a nejdou vyndat, jak jsou malinkaté a křehoučké. Když jsem se natahovala do keřů pro slaďoučké plody, nachytala jsem si do rukou, nohou, spousty roztomilých a otravných štětinek.)


Už jsem asi nakažená takovým tím typickým minimalistickým balením si věcí kvůli všem těm cestám s domovem na zádech a tak jsem i tentokrát, přestože to bylo vlastně dost pohodlné a tak trochu žádané nabalit si spousta šatů a knížek, vzala sebou akorát čtečku, pár ponožek, jedny šaty a kraťasy.

Naslouchat intuici

19. may 2015 at 19:26 | Ofélie |  inspirace



Tak dnes první rozhovor s cizím človíčkem. Tuhle slečnu jsem vybrala jako první proto, že je moje nejmilejší a tak nějak se od ní pořád učím (haha, byť zrovna v jídle můžu akorát tak slintat nad fotkami :D ). Není ani veganka, ani nesportuje. Ale vaří sakra poctivě a sakra dobře.
(+ do minulého rozhovoru přidány na požádání fotky.)



Jídlo je prostě strašně krásná věc. Chápeš, mohli bychom se jenom něčim živit, cpát do sebe živiny za jedinym účelem zůstat na nohou, ale ne, my z toho vytvořili další umění! Máme ho jako nenahraditelnou součást spousty tradic, výjmečnejch příležitostí, chvílí s lidma, co máme rádi, nebo jenom sami se sebou. Neni to boží? Udělali sme z prostý fyziologický potřeby další způsob, jak se udělat šťastnější.
K jídlu mám vůbec velmi vřelý ale trochu komplikovaný vztah. jasně že ho hodně ovlivňuje cukrovka, nutí mě jíst kdy nechci, zakazuje kdy chci, vybírá co mám jíst a co ne.. mno ale neřekla bych že je to nejvýraznější vliv. člověk totiž nemůže žít mezi spoustou jídlo-magorů a nic si od nich nevzít. Z jedné strany je to ctěná autorka tohohle blogu, se svou pečenou zeleninou, semínkama a salátama, z druhé Anet, moje kolegyně z foodblogu, s farmářskejma potravinama, kávou a vínem, všichni žrouti, co se mnou sdílí bydlení a rodokmen, a pak moje vlastní libost.. Nebo libost. Takhle, vždycky sem hodně věřila tomu něčemu, co nám říká, jestli něco děláme dobře, nebo ne a někdy nám radí do budoucna.. Mno a u jídla tomu není jinak. Mám takovej línej pocit, že si moje tělo poručí, co potřebuje. A že nejlepší je prostě žít a užívat si, a zdravě se rozmazlovat, aby se hezky vytvořilo zázemí pro spokojenou mysl. Pocitově. Přijde mi, že kdybych jídlo moc řešila, tenhle pocit přeřvu, a pak bych na to byla úplně sama, a to bych asi nezvládla, ugh, další věc, o kterou se musim starat. Teda ne, že bych nad jídlem nepřemýšlela, ale to je zase něco jinýho, vymýšlet recepty, aranžovat, servírovat, zkoušet nový věci.. Ale já se svym rozlítanym mozkem bych prostě nedokázala plánovat jídelníčky, diety a tak dál. Mno a tudíž se nechávám táhnout intuicí, která mi oproti všem očekáváním nepodstrkuje dorty a sušenky, ale nutí mě si k misce oběda dát přinejmenšim stejně tolik zeleniny a vůbec jíst jídlo, ze kterýho mám dobrej pocit, jak když si ho koupim od usměvavýho pána ze stánku, tak když s nim plnim žaludek svůj a svých souputníků. Tak doufám že s ní nějak přežiju))

je to těžký, popsat co jim přes den, protože se pracovní den dost hodně moc liší od volnýho. až na to, že musim jíst šestkrát denně a vždycky začínám pomalou snídaní ^_^ v týdnu pak spěchám do školy, kde je moje stravování většinou otřesný, pokud si něco nenabalim s sebou, což se stává málokdy, protože to by zahrnovalo myslet dopředu.. takže žiju na jablcích a banánech. ale zkoušim to kompenzovat když přijdu domů, protože málokdy je tam něco uvařeno, udělám si hezkou večeři. o víkendu často vaříme s bráchou a mamá, to je pak kompletní žranice se všim všudy a všichni máme svoje úlohy. bratr se stará o maso, já o přílohy a saláty a mamá o všechno ostatní. další událost co není jenom o jídle, ale o náladě)) a pak se všichni hrozně přejíme, protože sme geniální a jídlo děláme strašně dobrý.
MŮJ RANNÍ RITUÁL JE... na ranní rituál sem strašně vysazená. Vlastně pořád mám k snídani musli s tvarohem a nějakym ovocem co je, a hlavně kávu/cappuccino. bez toho nedokážu normálně existovat a když mi to někdo vezme, sem hrozně protivná. musim to sníst v klidu a v sedě a užít si chvilku klidu, než zjistim, že du zas pozdě.(M: neni to moc dlouhý? tohle je pro mě nejoblíbenější jídlo, tak chápeš.. Of: ne, však se rozpovídej, to je účel!)
MŮJ VEČERNÍ RITUÁL JE...večerní rituál vlastně moc nemám.. večery jsou pro mě mnohem chaotičtější než rána, protože je na všechno míň času, protože musim spát :D měla bych sníst nějaký pomalý cukry na noc, abych neměla noční hypoglykémii, ale ani to už moc nedodržuju
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI...teď v létě je to spásání všeho co jde, zatim co koukám z balkónu na stromy. to je hrozně super. jinak je to rozsypávání a popisování sklenic s luštěninama, moukama a tak.
NEJČASTĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI...asi příprava kávy pro celé obyvatelstvo našeho příbytku.. protože sem jediná kdo tomu věnuje potřebnou pozornost, vařim ji u nás nejlíp ^_^ ale timpádem si taky nemůžu dovolit dělat ji jenom pro sebe -_-
NEJRADĚJI SE ODMĚŇUJI...všim co je. na to nejsem náročná, ale odměňuju se příležitostně tim, čemu neodolám. nejsem v tomhle příliš zásadový člověk)) vlastně ani nevim jestli to u mě funguje jako odměny. dycky si vzpomenu, za co si to zasloužim a snim ten dort stejně :D
NEDOKÁŽU ŽÍT BEZ..asi káva. na to mě naučila moje kamarádka Anet. ne kvůli kofeinu! nejsem závislá, teda myslim. dokážu po kávě úplně krásně zaříznout, a nemám pocit že by mě nějak naspeedovala. jde mi o ten rituál, vždycky si s ní někam sednu, čtu si, nebo jenom přemýšlim, hlavně se na chvíli zastavim. mám ji spojenou s nejkrásnějšíma věcma, odpoledne s kamarádkama v kavárně, odpoledne u kávové anet, schůzky s lidma, co sem strašně dlouho neviděla..


Nejkrásnější materiální dar

14. may 2015 at 20:39 | Ofélie |  inspirace
Mí milí,
rozhodla jsem se, že začnu přidávat nějaké rozhovory s lidmi, co mi přijdou inspirativní (haha, převážně vegani, nebo vegani-sportovci :D), jelikož to někoho třeba také může obohatit. Přidávám takovou zkoušku, teda rozhovor sama se sebou. :D Jde mi o to, abyste mi přiblížili, které otázky vás nezajímají a které klidně více dopodrobna.. Jakékoliv připomínky, tipy na človíčky, o kterých byste chtěli číst, budu vděčná.


Beru to tak, že moje tělo je dar, že jsem dostala tuhle schránku při vstupu na tento svět a mám o ni pečovat, jelikož jinou tady nezískám. A nadávat na to, jak člověk vypadá, je to největší rouhání, protože nikdo jiný, než naše tělo, nám neprojevuje neustále tolik nepodmíněné lásky a nikdo nám neslouží celý náš život tak perfektně, jako to naše tělo. Jak musí být smutné, když všechny naše buňky se snaží, srdíčko pořád pracuje, celý ten mechanismus (více či méně, ale stále) funguje a my mu nedáme najevo ani trochu vděku a v zrcadle ho urážíme a obviňujeme z věcí, za které může pouze naše mysl. Jak to musí být smutné a bolestivé, když těm buňkám nikdy nepoděkujeme za to, co pro nás neustále vytvářejí... A tak se snažím o svoji schránku pečovat, nezničit ji hned.
Od toho se tak nějak odvíjí celý můj životní styl. Jak sport, spánek, vzdělávání se, odpočinek, trávení volného času, jídlo.

Jídlo beru jako ten nejkrásnější materiální dar, který nám náš svět poskytl. Když se chci odměnit, je to jediná věc, která funguje spolehlivě:) Pokud si koupím třeba tričko, mám pak možná trochu pocit, že jsem peníze mohla utratit lépe. Když si koupím nějaké vůně do domácí kosmetiky, říkám si, že vlastně tak důležité nejsou. Když se odměním nějakou látkou na šití, stejný pocit. Ale jakmile si koupím rýžový jogurt, kakaové boby, nebo třeba tahini, mám pocit, že jsem peníze dobře použila a že to k něčemu je i nejen po smyslové stránce:)
Jídlo totiž beru i jako prvotní hmotu, ze které se tvoří. Opravdu funguje, že jsme to, co jíme. Každých 5 dní se vymění střevní stěna, každé 3 týdny se kompletně vymění tuk v těle, každé tři měsíce máme úplně nové všechny buňky v kostech... A z čeho se ty buňky tvoří? No ze vzduchu to nebude:) Když chce mít člověk zdravé tělo, to, co mu dodává na stavbu, by mělo být stejně zdravé.
Na jídlo tím pádem bohužel koukám ze dvou pohledů. A chuť není na prvním místě. Primárně řeším to, jestli je jídlo funkční, jestli mi pomůže, jestli z něj získám sílu a čilost. Až pak koukám na to, jestli mi chutná. I když ono u domácího pečlivě s láskou dělaného jídla z živých surovin není těžké, aby jídlo chutnalo:)

Miluju snídaně a je to jediné jídlo ve dni, u kterého si sama zvolím, kdy jím, takže je to taková zvláštní jistota nad ovládáním vlasního života :D (Celý den jsem v Praze, domů jezdím až pozdě večer, takže skoro všechno jídlo si musím připravit ráno a nosit sebou.) Nesnídám hned, ve všední den si dělám snídaně až do školy a to si buď dělám pohankovou kaši s kakaem a oříšky a nebo si vezmu cca 5 jablek, nebo 7 banánů. O víkendech buď jdu ráno běhat a až potom snídám, nebo se hooodně pomalu probouzím, válím se v posteli, zkontroluju zprávy na noutbuku, něco si šaším a až potom dojdu do kuchyně pro obrovskej zelenej čaj a ještě větší ovocný smoothie (spousta citrusů/mango & banán/pomeranče & jahody/ jablka & mrkve & řepa...)
Dopoledne nesvačím.
Oběd je nečastěji salát, pohanka, někdy luštěniny a spousta oříšků. K tomu teď v létě vždycky půl okurky, abych si doplnila pitný režim :D A když to ráno stihnu, ráda si dělám k obědu makové, nebo ovesné mléko. K obědu o víkendu se snažim dělat polévky. (mrkvovo-rajčatová s kokosovým mlékem, nebo třeba špenátovo-avokádovo-cuketová)
Odpolední svačina je většinou ovoce, o všedním dni někdy celozrnný chleba s rozňahňanými brambory, olivovým olejem, solí, pepřem, kečupem a salátem, o víkendu pak zelené smoothie.
Večeře jsou nejbohatší. Nějaká indie, falafel, hummus, smažená zelenina po thajsku, zelenina pečená z trouby & různé luštěninové/řepné steaky, karbanátky, placičky... Hlavně hodně zeleniny, hodně luštěnin, oříšky. A všechno posypat lahůdkovým droždím a konopným semínkem! Většinou si na večeři naložím tak dva plný talíře a pak ještě zobu.
Nesnáším polotovary. Všechny omáčky, dipy, pomazánky, cruelty-free masa, majonézu, jogurty... si musim prostě udělat doma sama, takže příprava na večeři je někdy práce na celý podvečer a připravování surovin dopředu.
Když si vzpomenu, zobnu si jednou za čas VEG1, ale snažím se, aby moje jídlo bylo živé a funkční samo o sobě a tak nic moc nedoplňuju. Nehlídám si, kolik sním, a jelikož jim vpodstatě jenom jídlo, co si sama od začátku vyrobím, vím co jím a nebojím se toho sníst hodně :D
Piju pouze vodu a zelený čaj. (Čerstvé šťávy nepočítám do pitného režimu.)
Po náročnym tréninku konopnej protein a začínám s kreatinem.


MŮJ RANNÍ RITUÁL JE...Miluju rána a ta chvíle, kdy v polospánku dojdu do koupelny, svléknu se a tak nějak se opečuju a vždycky začínám stejně, je příjemná jistota v jinak pokaždé jiném a hektickém dni. První věc co, je oil pulling (20 min. "kvrdlat" lžíci oleje v puse- stáhne to ze zubů bakterie a nečistoty, poté vyplivnout), potom si opláchnu obličej horkou vodou, namažu se kokosovým olejem a vypiju sklenici teplé vody s citrónem a kayenským pepřem. Když si vzpomenu (jakože moc často ne), hodim do sebe ještě trochu psyllia ve vodě, ale to až 10-15 minut po citrónu. S jídlem to souvisí málo, ale pro mě je tohle zapnutí těla důležité, než do sebe začnu lít energii. Jo a nemám ráda rána bez kvalitního a hodně silnýho zelenýho čaje.

MŮJ VEČERNÍ RITUÁL JE...jednou za čas piju domácí kefír s rozmixovaným lněným semínkem. Jinak večer se většinou jen šíleně nažeru a pak jdu do postele. Jo a v posteli ještě často snim kus čokolády. Nic spirituálního, žádný vznešený rituál, akorát uspokojím potřeby.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI... je třídění sypkého jídla do sklenic, lahví, pytlíků... A vyrábění domácího müsli, kdy to pak voní po celém domě čokoládou a skořicí. Jo a zapínání trouby.

NEJČASTĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI... je asi zírání do košíků s ovocem a do ledničky. Tam nic není, takže povětšinou vyrabuju skříň s oříšky, nebo čokoládou.

NEJRADĚJI SE ODMĚŇUJI... jako byste to z článku již nepoznali... čokoládou! Hromadou čokolády. (Nebo nejlépe kakaovými boby.) Červeným vínem. Alpro vanilkovym dezertem. A mangem ♥

NEDOKÁŽU ŽÍT BEZ...hořké čokolády, drahého zeleného čaje, citrónů a puntíkatých banánů.


Boston

6. may 2015 at 19:56 | Ofélie |  TRIČKA

Slečna, co jsem jí malovala již jedno tričko (růžové s tou štěněčí australskou ovčandou) mě hned po tom, co jsem jí tričko předala, ujišťovala, že bude potřebovat namalovat celou smečku, aby Daisy nebyla ve výhodě prý :D Tak jsem teď díky tomu poprvé v životě malovala spláclý xichtíček. A je to mnohem větší sranda, než ti úzkonosí ovčáci! Hlavně takhle roztomilého pesana jsem snad ještě neviděla :D

Jak se žije chorému

1. may 2015 at 11:31 | Ofélie |  Random
aneb dokumentace z postele. Nějaké fotky jídla (tak samozřejmě), psů, psích chlupů a hnusných xichtů.