BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Naslouchat intuici

19. may 2015 at 19:26 | Ofélie |  inspirace



Tak dnes první rozhovor s cizím človíčkem. Tuhle slečnu jsem vybrala jako první proto, že je moje nejmilejší a tak nějak se od ní pořád učím (haha, byť zrovna v jídle můžu akorát tak slintat nad fotkami :D ). Není ani veganka, ani nesportuje. Ale vaří sakra poctivě a sakra dobře.
(+ do minulého rozhovoru přidány na požádání fotky.)



Jídlo je prostě strašně krásná věc. Chápeš, mohli bychom se jenom něčim živit, cpát do sebe živiny za jedinym účelem zůstat na nohou, ale ne, my z toho vytvořili další umění! Máme ho jako nenahraditelnou součást spousty tradic, výjmečnejch příležitostí, chvílí s lidma, co máme rádi, nebo jenom sami se sebou. Neni to boží? Udělali sme z prostý fyziologický potřeby další způsob, jak se udělat šťastnější.
K jídlu mám vůbec velmi vřelý ale trochu komplikovaný vztah. jasně že ho hodně ovlivňuje cukrovka, nutí mě jíst kdy nechci, zakazuje kdy chci, vybírá co mám jíst a co ne.. mno ale neřekla bych že je to nejvýraznější vliv. člověk totiž nemůže žít mezi spoustou jídlo-magorů a nic si od nich nevzít. Z jedné strany je to ctěná autorka tohohle blogu, se svou pečenou zeleninou, semínkama a salátama, z druhé Anet, moje kolegyně z foodblogu, s farmářskejma potravinama, kávou a vínem, všichni žrouti, co se mnou sdílí bydlení a rodokmen, a pak moje vlastní libost.. Nebo libost. Takhle, vždycky sem hodně věřila tomu něčemu, co nám říká, jestli něco děláme dobře, nebo ne a někdy nám radí do budoucna.. Mno a u jídla tomu není jinak. Mám takovej línej pocit, že si moje tělo poručí, co potřebuje. A že nejlepší je prostě žít a užívat si, a zdravě se rozmazlovat, aby se hezky vytvořilo zázemí pro spokojenou mysl. Pocitově. Přijde mi, že kdybych jídlo moc řešila, tenhle pocit přeřvu, a pak bych na to byla úplně sama, a to bych asi nezvládla, ugh, další věc, o kterou se musim starat. Teda ne, že bych nad jídlem nepřemýšlela, ale to je zase něco jinýho, vymýšlet recepty, aranžovat, servírovat, zkoušet nový věci.. Ale já se svym rozlítanym mozkem bych prostě nedokázala plánovat jídelníčky, diety a tak dál. Mno a tudíž se nechávám táhnout intuicí, která mi oproti všem očekáváním nepodstrkuje dorty a sušenky, ale nutí mě si k misce oběda dát přinejmenšim stejně tolik zeleniny a vůbec jíst jídlo, ze kterýho mám dobrej pocit, jak když si ho koupim od usměvavýho pána ze stánku, tak když s nim plnim žaludek svůj a svých souputníků. Tak doufám že s ní nějak přežiju))

je to těžký, popsat co jim přes den, protože se pracovní den dost hodně moc liší od volnýho. až na to, že musim jíst šestkrát denně a vždycky začínám pomalou snídaní ^_^ v týdnu pak spěchám do školy, kde je moje stravování většinou otřesný, pokud si něco nenabalim s sebou, což se stává málokdy, protože to by zahrnovalo myslet dopředu.. takže žiju na jablcích a banánech. ale zkoušim to kompenzovat když přijdu domů, protože málokdy je tam něco uvařeno, udělám si hezkou večeři. o víkendu často vaříme s bráchou a mamá, to je pak kompletní žranice se všim všudy a všichni máme svoje úlohy. bratr se stará o maso, já o přílohy a saláty a mamá o všechno ostatní. další událost co není jenom o jídle, ale o náladě)) a pak se všichni hrozně přejíme, protože sme geniální a jídlo děláme strašně dobrý.
MŮJ RANNÍ RITUÁL JE... na ranní rituál sem strašně vysazená. Vlastně pořád mám k snídani musli s tvarohem a nějakym ovocem co je, a hlavně kávu/cappuccino. bez toho nedokážu normálně existovat a když mi to někdo vezme, sem hrozně protivná. musim to sníst v klidu a v sedě a užít si chvilku klidu, než zjistim, že du zas pozdě.(M: neni to moc dlouhý? tohle je pro mě nejoblíbenější jídlo, tak chápeš.. Of: ne, však se rozpovídej, to je účel!)
MŮJ VEČERNÍ RITUÁL JE...večerní rituál vlastně moc nemám.. večery jsou pro mě mnohem chaotičtější než rána, protože je na všechno míň času, protože musim spát :D měla bych sníst nějaký pomalý cukry na noc, abych neměla noční hypoglykémii, ale ani to už moc nedodržuju
NEJOBLÍBENĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI...teď v létě je to spásání všeho co jde, zatim co koukám z balkónu na stromy. to je hrozně super. jinak je to rozsypávání a popisování sklenic s luštěninama, moukama a tak.
NEJČASTĚJŠÍ ČINNOST V KUCHYNI...asi příprava kávy pro celé obyvatelstvo našeho příbytku.. protože sem jediná kdo tomu věnuje potřebnou pozornost, vařim ji u nás nejlíp ^_^ ale timpádem si taky nemůžu dovolit dělat ji jenom pro sebe -_-
NEJRADĚJI SE ODMĚŇUJI...všim co je. na to nejsem náročná, ale odměňuju se příležitostně tim, čemu neodolám. nejsem v tomhle příliš zásadový člověk)) vlastně ani nevim jestli to u mě funguje jako odměny. dycky si vzpomenu, za co si to zasloužim a snim ten dort stejně :D
NEDOKÁŽU ŽÍT BEZ..asi káva. na to mě naučila moje kamarádka Anet. ne kvůli kofeinu! nejsem závislá, teda myslim. dokážu po kávě úplně krásně zaříznout, a nemám pocit že by mě nějak naspeedovala. jde mi o ten rituál, vždycky si s ní někam sednu, čtu si, nebo jenom přemýšlim, hlavně se na chvíli zastavim. mám ji spojenou s nejkrásnějšíma věcma, odpoledne s kamarádkama v kavárně, odpoledne u kávové anet, schůzky s lidma, co sem strašně dlouho neviděla..

 


Comments

1 Vlasta | Email | Web | 19. may 2015 at 21:41 | React

Tahle slečna se mi líbí! Nemám sice k jídlu stejný vztah jako ona, ale její náhled na stravu mě oslovil! Opravdu, jenom člověk je asi takový blázen, že si ze základní životní potřeby udělal potěšení a umění. :D

2 Kařeřina | 20. may 2015 at 10:06 | React

Připojila bys i blogy?

3 Ofélie | Web | 20. may 2015 at 10:33 | React

[2]: Máňa mě prosila, ať zatím odkaz na její blog nedávám, tak nějak ho zatím teprve tvoří :-D Ale jakmile budu mít svolení, hodím ho sem!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.