BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

June 2015

Hrát si a vnímat

21. june 2015 at 18:29 | Ofélie |  Random
Snažím se více si zase hrát i když to v mém uspěchaném světě moc prostoru nemá. Těším se z objevování nových, těším se z bloumání po cizích místech, bez cíle s cílem objevit něco, co nevím co bude. Když člověk zapomene na to, co musí dělat a dělá to, co skoro zapomněl. Najednou máme srdce lehčí.

A že jsme chudší o to, o kolik méně si hrajeme.

O co méně si hrajeme, o to víc snů a kouzel na nás křičí bez odezvy.

Je mi krásně, když vím, že moje docházka do ústavu teď na chvíli zas končí. Že budu dítětem. Že budu bloumat. Žít pro slunce a vstávat brzo, protože se těším do života. Že zapomenu na to, co se žádá a budu jednat v přítomnosti. Uspokojit duši krásou světa. Však tak dlouho dychtí po životě opět jen na cestě. Zmizí ty povrchní potřeby, kolik věcí by za den člověk měl stihnout a vyplujou na povrch čisté a naivní chtíče. Zase budu cítit hlad a těšit se potom na každé sousto a padat ke spánku unavená a ne proto, že už je čas a měla bych. Že mě zase unaví zkoumání krásy světa kolem a ne stres a starosti. Nebude existovat slovo nestíhám. Zase budu žít jen v ryzí přítomnosti. Slunce. Večerní rosa. Horké rýžové nudle s olejem a pálivým kořením. Bolavé uťapané nohy. Konečně si zase zasloužím žití.

Dlouho jsem nepsala deník. Jednou za pár měsíců jsem ho vždy otevřela a ani nedokončila zápis. Byla jsem sama sebou zhrzená. Že žiju tak, jak nechci a že žiju to, co odsuzuji. Že neběhám bosky ve vysoké trávě a že nelezu na jabloně. Že jdu za tím, co se má. Práce. (Tedy malování a tvoření ne pro mé srdce, ale pro lidský chtíč. Ať již po kráse, nebo po materiálnu. Ono to obojí se sebou souvisí.) Být homogenní s ostatními lidmi v ústavu. Neptat se a nemít nároky. Zároveň žít ve školou uměle vytvářeném stresu. Chovat se správně, abych vycházela se všemi lidmi. Ladit se pořád na tu vlnu, na které je společnost, abychom spolu všichni dokázali komunikovat a nikdo tak není ve svém vlastním světě, ale všichni v tom společném. Ve všem tom zmatku dá práci uvědomovat si, že si stres vytváříme sami. Že vůbec být nemusí. A na to se těším. Že se očistím, mysl i tělo.



Miluju vůni a chlad čistého povlečení. Skákat do kaluží. Nechat se hladit na zádech sluníčkem. Spojovat ruce za zády. Čuchat přicházející bouřku. Brouzadat nohy ve večerní vysoké trávě. Vyndavat horké čisté nádobí z myčky. Česat si vlasy. Drbat lidem nohy. Vůně malin a jahod. Lehat si holým tělem na prohřátou hlínu, když už kolem vzduch chladne. Běhat po nekonečném zvlněném poli. Snídat za východu slunce. Bořit nos do Mikolášových vousů. Toulat se po lesích lukách s deníkem pod paží. Rozpouštět čokoládu v prstech. Šimrat sama sebe na nohou.
Letní bouřky. Protahovat se po ránu. Zvedat kočky ze země. Nahá lidská těla. Bořit prsty do psí srsti. Tisknout nos na sklo a dívat se na nečas, kterého nejsem nucena být součástí. Vařit ze zbytků. Odlizovat roztékající se zmrzlinu z dřívka. Čuchat štěňátkům k uším.
Miluji lidi skákající přes švihadlo. Koukat do nočního nebe. Magnety. Let chrousta.
Ráda se jen dívám, pozoruji a nezapojuji se. Mám otázky. Zkoumám výrazy obličejů.
Mám ráda lidské ruce. Člověka celého, jak vypadá, když tvoří. Zvuk šicího stroje. Vůně listí a hlíny. Silný zelený čaj. A vůni hořké kávy (i když ji nepiju). Prskavky. Loupání pomerančů. Usínat po obědě na zahradě. Ježka z klece vyndavat, abych ho tam mohla zase dát. Kotrmelce. Drátěné drbátko do vlasů. Černé olivy. Pastelové krajky pod oblečením. Navlékat jehlu. Tlusté pastelky. Šum nekonečných lesů. Tancovat, když mě nikdo nevidí. Štěkat na psy. Zahryzávat se do melounu tak, že ti teče všude. Dívat se, jak tráva roste.

Být šťastný z okamžiků. Být nezkažený společností. Být zase malým dítětem s čistou myslí.

Je tolik věcí, které jsou na našem světě krásné.


Krása světa je nekonečná. Už jenom člověk sám je tak nádherná a fascinující věc. Že se udržíme jen na špičkách. Že máme rozdílné rituály a chutě. Každý vidí svět jinak, jinak cítí a jiné věci ho dělají šťastným a naplňují. A přitom vlastně jednáme všichni stejně.
Holá kůže, pod kterou jsou vidět klouby, úpony a svaly.. Vlasy. Žilnaté ruce. To, s jakou lehkostí se nám střídají v obličeji emoce.
Lidé se nemají rádi, dívají se do zrcadla s odporem, ale proč? Jak se asi musí cítit všechny ty buňky, když pro nás celý život tak pilně pracují, snaží se dělat vše nejlépe jak umí a my je akorát odsoudíme, aniž bychom si uvědomili, že nic není zadarmo a jim to musí dát takovou práci. Jaké to asi je- pracovat a nedostat za to nikdy žádnou odměnu, milé slovo, pohlazení. Že celý svůj maličký život pro nás pracují bezzištně a nikdo je neocení. Proto pokaždé, když si vzpomenu, chvíli se zastavím a všem svým buňkám poděkuji. Řeknu jim, že jsou úžasné, krásné a šikovné. Že mi záleží na tom, aby byly zdravé a měly se dobře, jelikož si to zaslouží. Zaslouží si, abychom je v jejich práci povzbuzovali. Abychom jim jednou za čas řekli, že jsou šikovné a milujeme, co pro nás dělají. A že ony pak začnou dělat neuvěřitelné a krásné věci, jelikož jim konečně někdo dodal sílu a pocit, že jsou tady k něčemu, to vám zaručuji. Nikdo totiž není naplněný a šťastný, dokud si neuvědomí, že zde má svůj cíl a svět že ho ocení.

To, s jakou jistotou se za námi každý den vrací slunce. Že je tolik věcí, které můžeme jíst. Že každý nějak voní. Kdo by neměl rád ten pocit, když ho ovane teplý letní vítr. Když je kolem zima, ale naše černé tričko chytá sluníčko a to nám praží do zad. Že můžeme skočit do studené vody a za chvíli nám bude akorát. Že můžeme číst knihy. Že je svět tak akorát velký, abychom ho znali, ale nikdy nepoznali celý. Že se jako lidé setkáváme a sedáme spolu, abychom vyjádřili pocity.

A marno je všechno kázání
a marna všechna práce,
nám hvězdami provždy souzeno
ach! milovat se a prát se.
Neruda v Písních kosmických (jedna z nejkrásnějších sbírek básní)

Svět nikdy nebude jednoduchej. A proč by. Však je tak krásné objevovat svoje hranice, kdy jsme šťastní, kdy naplnění. A že ke konečné čáře asi nikdy nedojdeme.
Ofélie

(fotografii jsem ukradla mému milému. )

Paráda, Ofélie na VeggieParade!

18. june 2015 at 19:14 | Ofélie |  Random
Tak! Je to tady. Tuhle sobotu proběhne v Práglu všemi milovaná (žejo!!!) Veggie Parade. A nebyla by to Ofélie, aby se tam neochomítla se svými prácičkami (ve Stromovce bude konečná sešlost po pochodu- výborný jídlo, přednášky, stánky a krásní lidé...). Takže kdo by chtěl nějakou maličkost od mé maličkosti, má maličkou příležitost.

Však chápejte, nestíhám nestačím, do Indie nemám ani vízum, tož samozřejmě dělám všechno jiné, než co bych měla a co hoří. Maluju taštičky, kuchtím šampónky, skládám vůně, míchám zubní pasty... Na poslední chvíli všechno ocedulkovávám, došperkovávám, přišívám odkazy, mašličkuju a nadepisuju.
Pro všechny Pražáčky a prostě ty, kteří se chystáte na Veggie Parade, pro mé milé z blogu, kteří tam třeba zavítají, najdete mě tam u stánku, i s Balúem a když se s tím červeným psem pozdravíte a zavoláte na něj jménem, k nákupu přidám nějaké malé štěstíčko:)


Tašek nákupek bude!, od klasicky béžových přes růžové, zelené, barevné... Motivů bude hodně, výtvorů pomálu, může se malbička opakovat nanejvýš třikrát ve více barevných a kompozičních obměnách, ale věřte, že nikdo nebude mít tašku stejnou!

šampónky, co budou k mání:

Levandulový s aloe, šalvějí a santalovým dřevem pro mastné hlavičky, zklidňující.
Lesní s kopřivou, geránií, pačulí a cedrovým dřevem pro mastné hlavičky s lupy.
Citrusový s měsíčkem, pomeranči a meruňkou pro zesvětlení a proti lupům.
Svěží kořeněný s geránií, kopřivou a břízou pro urychlení růstu vlasů.

A speciálně pro červené hřívy bude rooibosový šampónek se zářivou barvou a tajnými ingrediencemi (to až na místě na cedulkách.. ;) )


pastiček budou tři druhy:

Šalvějovomátová pro lepší dásně
Pomerančová s kurkumou pro bělejší zub
Indická se zázvorem, hřebíčkem a skořicí ♥

Minulý rok se všechno rychle prodalo, tož jestli někdo
bude po něčem horoucněji toužit, pospěšte si ;)
Ofélie


(procesová, první návrhy)


(a pasty v akci)

Štěstí chutná po malinách

14. june 2015 at 22:14 | Ofélie |  Random
Není jednodušší cesty, jak člověka udělat šťastným, než mu naložit teplé plné jídlo. To, co se děje na jazyku, je prazvláštní magií, jednou z nejkrásnějších jistot našeho bytí. A tak článek plný chutí.


Jeden ze skvělých tipů od Anet, čerstvý lavaš. (nekynutý arménský tradiční chléb) A v něm do spirály pečený lilek (oliv.olej, tymián), čerstvý salát ze zahrady, červená čočka, mrkev pečená s balsamikem a medem, bazalkové tofu, rajčata, rajčatové pyré, lahůdkové droždí a hořčice.

Recept na přírodní šampón

6. june 2015 at 13:49 | Ofélie |  WISDOM
Vlasových článků již bylo tolik a přece jsem se nedostala k té nejzábavnější praktické části. A to je opravdová výroba domácího šampónu:)
Že existuje spousta metod, jak si umývat vlasy přírodní cestou bez použití kosmetiky z obchodu (jíl & arganový olej, soda & jablečný ocet, kokosové mléko & aloe, bylinkové výluhy, čisté olivové mýdlo, jen voda....) a jsou tak krásně jednoduché, z jedné/dvou přísad a vlasy jsou po nich dokonalé? Znáte můj názor:) A to, že prostředí vlasů a vlasové pokožky je mnohem komplexnější téma, než abychom ho obsáhli jedním jílem a jedním olejem. Že je velmi velmi důležité si hlídat pH, abrazivitu, vedlejší účinky surovin... A proto pak naše cesta k přírodní kosmetice končí, jelikož nám metoda fungovala pouze tak měsíc, nebo půl roku a teď, nějakou "záhadou", už nám to nesedí.
Vyrábět si doma šampón je sice složitější, než dojít do obchodu a jeden si koupit, nebo si hlavu opláchnout kokosovým mlékem, ale zajisté tím vašim vlasům pomůžete úplně nejvíce:) Každá hříva je jiná- někdo má blond, mastící se nahoře a dole se suchými konečky, někdo má jemné zrzavé, kterým se tvoří lupy, někdo černé kudrnaté lámavé, co potřebují vyživit... A tak na každý vlas jiná péče, každý jsme přece originální (a to ve všech směrech, ne jen v hlavě!) :)
Časem, až se do toho dostanete, budete si experimentovat, přidávat jiné ingredience, něčeho dáte míň, něčeho zas přidáte... Proto návody níže v článku jsou spíše orientační, takový univerzální šampónek pro nějaký typ vlasů, ale jak říkám- nelze obsáhnout všechno (a proto byste neměli řešit jen, jestli se vám vlasy mastí, lámou, máte lupy, ale i jakou máte barvu hřívy, jestli rovné/kudrnaté, jestli tenké/tlusté, krátké/dlouhé...) A šup už k receptům, zase začínám přemýšlet moc absolutisticky.

Rhubarb & Tofu Pie (vegan)

3. june 2015 at 19:28 | Ofélie |  WISDOM
Ruce mi teď voní od kardamomu a rebarbory. Jak já mám tuhle kombinaci vůní/chutí rád. A i když zrovna tenhle koláč není úplně podle pravidel zdravého papání, recept přikládám, jelikož je to asi jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy upekla. ♥ A vůbec mi nevadilo, že je z cukru a mouky a rebarbora v žaludku pěkně zakvasí, snědla jsem ho prostě hned a skoro celej sama :D


Těsto:
2 a 1/3 hrnku hladké mouky
1/3 hrnku kukuřičného škrobu
1 lžička soli
2/3 hrnku slunečnicového oleje
6 lžic pohankového mléka
(domácí mléko rychlorecept:
voda & pohanka v poměru 1 : 4, nechat alespoň
2 hodiny nasát, poté rozmixovat a přecedit)

Tvaroh:
1 cihlička tofu natural
voda (cca 1/2 hrnku)
1/2 lžičky vanilkového extraktu

Ňamka:
4 hrnky rebarbory (nakrájené na kousky asi 2 cm)
2/3 hrnku třtinového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
2/3 lžičky kardamomu
citrón

Postup:
  • Nakrájenou rebarboru (4 hrnky jsou cca šest stonků) smícháme s cukrem, vanilkou a kardamomem.
  • Smícháme mouku, škrob a sůl v jedné a slunečnicový olej a mléko v druhé míse a poté slejeme dohromady.
  • Z těsta vytvoříme dvě hroudy (jedna bude na "mističku" a druhá na "pokličku" :D, takže těsto rozdělíme na jednu a dvě třetiny) a vyválíme do kulata.
  • Větší kulato vložíme do pečící formy (vymazaná-vysypaná nebo s pečícím papírem).
  • Tvaroh vytvoříme tím, že rozmixujeme tofu a vanilku ve vodě (té jsem dávala tolik, aby to mělo konzistenci tekutějšího tvarohu, přisypala jsem ještě trošku kokosového mléka v prášku) a poté nalejeme do onoho většího kulata.
  • Na "tvaroh" nasypeme rebarboru.
  • Á nakonec nakrájíme menší placku z těsta na proužky a "zaklopíme" rebarboru:)
Pečeme na 200°C 30 minut a pak na 180°C dalších asi 50 minut, dokud nezačne rebarbora marmeládovatět a bublat.
A pak vyndáme, nestihneme vychladit a sníme! ♥