BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Hrát si a vnímat

21. june 2015 at 18:29 | Ofélie |  Random
Snažím se více si zase hrát i když to v mém uspěchaném světě moc prostoru nemá. Těším se z objevování nových, těším se z bloumání po cizích místech, bez cíle s cílem objevit něco, co nevím co bude. Když člověk zapomene na to, co musí dělat a dělá to, co skoro zapomněl. Najednou máme srdce lehčí.

A že jsme chudší o to, o kolik méně si hrajeme.

O co méně si hrajeme, o to víc snů a kouzel na nás křičí bez odezvy.

Je mi krásně, když vím, že moje docházka do ústavu teď na chvíli zas končí. Že budu dítětem. Že budu bloumat. Žít pro slunce a vstávat brzo, protože se těším do života. Že zapomenu na to, co se žádá a budu jednat v přítomnosti. Uspokojit duši krásou světa. Však tak dlouho dychtí po životě opět jen na cestě. Zmizí ty povrchní potřeby, kolik věcí by za den člověk měl stihnout a vyplujou na povrch čisté a naivní chtíče. Zase budu cítit hlad a těšit se potom na každé sousto a padat ke spánku unavená a ne proto, že už je čas a měla bych. Že mě zase unaví zkoumání krásy světa kolem a ne stres a starosti. Nebude existovat slovo nestíhám. Zase budu žít jen v ryzí přítomnosti. Slunce. Večerní rosa. Horké rýžové nudle s olejem a pálivým kořením. Bolavé uťapané nohy. Konečně si zase zasloužím žití.

Dlouho jsem nepsala deník. Jednou za pár měsíců jsem ho vždy otevřela a ani nedokončila zápis. Byla jsem sama sebou zhrzená. Že žiju tak, jak nechci a že žiju to, co odsuzuji. Že neběhám bosky ve vysoké trávě a že nelezu na jabloně. Že jdu za tím, co se má. Práce. (Tedy malování a tvoření ne pro mé srdce, ale pro lidský chtíč. Ať již po kráse, nebo po materiálnu. Ono to obojí se sebou souvisí.) Být homogenní s ostatními lidmi v ústavu. Neptat se a nemít nároky. Zároveň žít ve školou uměle vytvářeném stresu. Chovat se správně, abych vycházela se všemi lidmi. Ladit se pořád na tu vlnu, na které je společnost, abychom spolu všichni dokázali komunikovat a nikdo tak není ve svém vlastním světě, ale všichni v tom společném. Ve všem tom zmatku dá práci uvědomovat si, že si stres vytváříme sami. Že vůbec být nemusí. A na to se těším. Že se očistím, mysl i tělo.



Miluju vůni a chlad čistého povlečení. Skákat do kaluží. Nechat se hladit na zádech sluníčkem. Spojovat ruce za zády. Čuchat přicházející bouřku. Brouzadat nohy ve večerní vysoké trávě. Vyndavat horké čisté nádobí z myčky. Česat si vlasy. Drbat lidem nohy. Vůně malin a jahod. Lehat si holým tělem na prohřátou hlínu, když už kolem vzduch chladne. Běhat po nekonečném zvlněném poli. Snídat za východu slunce. Bořit nos do Mikolášových vousů. Toulat se po lesích lukách s deníkem pod paží. Rozpouštět čokoládu v prstech. Šimrat sama sebe na nohou.
Letní bouřky. Protahovat se po ránu. Zvedat kočky ze země. Nahá lidská těla. Bořit prsty do psí srsti. Tisknout nos na sklo a dívat se na nečas, kterého nejsem nucena být součástí. Vařit ze zbytků. Odlizovat roztékající se zmrzlinu z dřívka. Čuchat štěňátkům k uším.
Miluji lidi skákající přes švihadlo. Koukat do nočního nebe. Magnety. Let chrousta.
Ráda se jen dívám, pozoruji a nezapojuji se. Mám otázky. Zkoumám výrazy obličejů.
Mám ráda lidské ruce. Člověka celého, jak vypadá, když tvoří. Zvuk šicího stroje. Vůně listí a hlíny. Silný zelený čaj. A vůni hořké kávy (i když ji nepiju). Prskavky. Loupání pomerančů. Usínat po obědě na zahradě. Ježka z klece vyndavat, abych ho tam mohla zase dát. Kotrmelce. Drátěné drbátko do vlasů. Černé olivy. Pastelové krajky pod oblečením. Navlékat jehlu. Tlusté pastelky. Šum nekonečných lesů. Tancovat, když mě nikdo nevidí. Štěkat na psy. Zahryzávat se do melounu tak, že ti teče všude. Dívat se, jak tráva roste.

Být šťastný z okamžiků. Být nezkažený společností. Být zase malým dítětem s čistou myslí.

Je tolik věcí, které jsou na našem světě krásné.


Krása světa je nekonečná. Už jenom člověk sám je tak nádherná a fascinující věc. Že se udržíme jen na špičkách. Že máme rozdílné rituály a chutě. Každý vidí svět jinak, jinak cítí a jiné věci ho dělají šťastným a naplňují. A přitom vlastně jednáme všichni stejně.
Holá kůže, pod kterou jsou vidět klouby, úpony a svaly.. Vlasy. Žilnaté ruce. To, s jakou lehkostí se nám střídají v obličeji emoce.
Lidé se nemají rádi, dívají se do zrcadla s odporem, ale proč? Jak se asi musí cítit všechny ty buňky, když pro nás celý život tak pilně pracují, snaží se dělat vše nejlépe jak umí a my je akorát odsoudíme, aniž bychom si uvědomili, že nic není zadarmo a jim to musí dát takovou práci. Jaké to asi je- pracovat a nedostat za to nikdy žádnou odměnu, milé slovo, pohlazení. Že celý svůj maličký život pro nás pracují bezzištně a nikdo je neocení. Proto pokaždé, když si vzpomenu, chvíli se zastavím a všem svým buňkám poděkuji. Řeknu jim, že jsou úžasné, krásné a šikovné. Že mi záleží na tom, aby byly zdravé a měly se dobře, jelikož si to zaslouží. Zaslouží si, abychom je v jejich práci povzbuzovali. Abychom jim jednou za čas řekli, že jsou šikovné a milujeme, co pro nás dělají. A že ony pak začnou dělat neuvěřitelné a krásné věci, jelikož jim konečně někdo dodal sílu a pocit, že jsou tady k něčemu, to vám zaručuji. Nikdo totiž není naplněný a šťastný, dokud si neuvědomí, že zde má svůj cíl a svět že ho ocení.

To, s jakou jistotou se za námi každý den vrací slunce. Že je tolik věcí, které můžeme jíst. Že každý nějak voní. Kdo by neměl rád ten pocit, když ho ovane teplý letní vítr. Když je kolem zima, ale naše černé tričko chytá sluníčko a to nám praží do zad. Že můžeme skočit do studené vody a za chvíli nám bude akorát. Že můžeme číst knihy. Že je svět tak akorát velký, abychom ho znali, ale nikdy nepoznali celý. Že se jako lidé setkáváme a sedáme spolu, abychom vyjádřili pocity.

A marno je všechno kázání
a marna všechna práce,
nám hvězdami provždy souzeno
ach! milovat se a prát se.
Neruda v Písních kosmických (jedna z nejkrásnějších sbírek básní)

Svět nikdy nebude jednoduchej. A proč by. Však je tak krásné objevovat svoje hranice, kdy jsme šťastní, kdy naplnění. A že ke konečné čáře asi nikdy nedojdeme.
Ofélie

(fotografii jsem ukradla mému milému. )
 


Comments

1 all-is-magic | Email | Web | 21. june 2015 at 18:46 | React

Taky se strašně těším na prázdniny, hlavně z toho důvodu, že konečně přestanu vnímat čas a začnu být svobodnější a dělat, co mě opravdu baví a budu s lidmi, se kterými chci trávit krásné chvíle. Za ten rok ve škole si to zasloužíme :)

2 Máta peprná | Email | Web | 21. june 2015 at 19:39 | React


Kolik moudrosti a pravd se vejde do jednoho článku.
Taky se nemůžu dočkat prázdnin. Ráno budu vstávat brzo, ne protože musím, ale protože chci! A kolik bude času na rozdělané malby, šití a psy... Už aby to bylo. Jen prázdný taneční sál mi bude chybět.
Užij si to.

3 Máta peprná | Email | Web | 21. june 2015 at 19:40 | React

A omlouvám se, že je to tu tolikrát, nevím proč ... :-D

4 Ofélie | Web | 21. june 2015 at 19:47 | React

[3]: jsem tě trochu smazala tedy :D ;-)

5 baruschkasf | Email | Web | 21. june 2015 at 21:31 | React

Dneska na chvilku vylezlo sluníčko a já pověsila prádlo ven.
Chvilku jsem si venku sedla do křesílka a poslouchala kosí zpěv.
A po chvilce se s kosem začaly hádat dvě malé straky...
Zas jedna kouzelná chvilka uprostřed velkoměsta :-)
Hezký článek.
Já v sobě pořád chovám to malé dítě, okouzlené všedními zázraky :-)

6 Vlasta | Email | Web | 21. june 2015 at 21:34 | React

Taky se na léto těším. Taky miluju ty chvíle, kdy se nemusím zabývat časem, společností, ničím. Můžu úplně vypnout, dá se říct. Máš pravdu, člověk by měl žít pro okamžiky ve svém vlastním světě. Samozřejmě to nejde pořád, svět jako takový je jen jeden a lidí je příliš, ale každý den, kdy můžeš být sám sebou, bez předsudků a stresu a povinností a toho, co se od tebe očekává, je tím největším lékem na duši. Aspoň pro mě. :-)
Užij si léto! :-)

7 stuprum | Web | 22. june 2015 at 2:50 | React

Běhat bosky v trávě, česat jabloně! :)

8 womm | Email | Web | 24. june 2015 at 13:58 | React

Veľmi pekne napísané. Až sa človeku chce ísť von. Ešteže ma internet objíma tak pevne a nepustí ma :-D  :-D

9 Ell-e | Email | Web | 26. june 2015 at 17:25 | React

Aaaaa, zvedání koček ze země! <3

10 aurora | 9. july 2015 at 21:25 | React

díky za tenhle článek. jdu říct svým buňkám, že je mám ráda a vyrazíme na cestu

11 Karfigolka | Email | Web | 23. july 2015 at 9:39 | React

Chtěla bych se naučit lézt po horolezecké stěně? Jaké je k tomu potřeba sportovní vybavení? http://www.centrum-aktivit.cz/

12 Linda Mamerria | Web | 30. july 2015 at 10:25 | React

Takové drobnosti které mám člověk hrozně moc rád a já taktéž, ale normálně si to neuvědomuji. Úplně jsem to všechno cítila, všemi smysly! A byla to příjemná emoční pouť.

13 DorothyAttat | Email | Wednesday at 0:18 | React

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
See you later!

XRumer20170718

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.