BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

August 2015

Slávek

27. august 2015 at 12:40 | Ofélie |  Random
V červnu jsem od přítele dostala vysněný fotoaparát- japonskou, 45 let starou Jashicu. Kompakt, který toho zažil víc než já, s pár nepochopitelnými vychytávkami (ať již užitečnými, nebo focení komplikujícími..), módní výstřelek technologie dávné doby. Jashica …..., nepochopitelný fotoaparát na kinofilm. 45 mm pevný objektiv, okýnko na "koukání skrz" uplně mimo pohled objektivu, tudíž fotky jsou povětšinou naprosto jinak ořízlé, než člověk chce. Ostření naprosto úplně jinak, než u jakéhokoliv jiného fotoaparátu- obraz, když je nezaostřený, není prostě rozmazaný, ale rovnou rozdvojený a člověk se k zaostření dostane přes spojení těch dvou obrazů přes sebe. Manuální přetáčení políček filmu páčkou, (a akt přetočení spojený s typickým zvukem je vždy ještě větší odměnou, než samotné zmáčknutí spouště ve správnou dobu), rozbitý měřič expozice, tudíž hodnoty času a clony člověk nastavuje podle intuice a dřív než po vyvolání fotek neví, jestli vyfotil tmu nebo světlo.
Pojmenovala jsem ji Slávek, i když Jashica je asi spíš dáma a moc japonské jméno to není. Každopádně jeho nastávající jméno přesně vyjadřuje náladu, kterou foťáček oplývá. Bizardní, všechny potíže s trháním filmů, růžové a žluté fleky přes fotografie, barevné jiskřičky, které dělá, zároveň když se člověku poštěstí, vytvoří neuvěřitelně krásné, atmosférou přetékající fotografie (kterých třeba také časem dosáhnu?), celý akt focení je mnohem silnější.
Zažila jsem si s ním už i pár obrečení situace, když M špatně natočil film, takže fotky z úžasného týdne na výletě jsou nenávratně ztraceny (vlastně ani nebyly nikdy vytvořeny). Když M jel na kole se Slávkem přes rameno a tomu se utrhl popruh, tudíž foťáček spadl a odřel se úplně všude. Když jsem místo smotání filmu zpět do kovového obalu po dofocení otevřela dvířka a celý film osvětlila. Když jsem jeden film vevnitř zatrhla a tím pádem taky zničila. Když přestala fungovat spoušť. Když přestala fungovat expozice. Když zase spoušť fungovala. Když jsem zjistila, že všechny fotky jsou úplně jinak ořízlé, než jak to člověk vidí v okýnku.
To, že focení na film není úplně levná sranda. (Už několikrát jsem zaplatila peníze větší, než je cena samotného kompaktu...) To, že jsem z Indie mohla mít mnohem hezčí fotografie, protože se Slávkem ještě neumím tak, jak bych chtěla. To, že asi brzo z mého života zase odejde, jelikož katalyzátory Jashic se v těhle letech hromadně ničí a nejdou opravit. (Přecijenom 45 let je krásný věk...)

Ale přesto, Slávku děkuji ti, že jsi teď členem mé rodiny, přinesl jsi mi do života nové štěstí a lásku k okamžiku. : )


(Jo a chtěla jsem vám SAMOZŘEJMĚ říct, že už jsem zpátky, že jsem Česká a ne Tibetská, už ani Indická. A že dnes jsem si přinesla vyvolané fotky, tudíž je co nejdřív nahraju a nějaká slova připíšu. Je vtipné, že jsem sem ještě pořád nedala ani všechny fotografie z toho měsíce stráveného ve Švédských horách, ani z doby, co jsem pracovala v Alpách na oslí farmě, obojí z minulého léta... Ale polepším se. Jen "čekujte" blog, zas brzo odjíždím, ale články přednastavím. Jo a založila jsem si Instagram, takže už v tom taky jedu. Jo a na flér přibyde spooousta vychytávek. Snad tady zpátky v Čechách neumřu z přebytku spojení se světem.)