BLOG | KDO JE OFÉLIE | ILUSTRACE | MALBY NA TEXTIL | TIŠTĚNÉ | KONTAKT


prosím o strpení, blog je v "rekonstrukci", tudíž tady nic nefunguje. (snad už nefungujou "jen" rozřazení článků do rubrik..)

Random

Islas Canarias (3)- jak léčí býti sám

28. may 2015 at 17:47 | Ofélie

V 8 venku začal život, což jsem se snažila, aby se mě co nejméně týkalo, jelikož jsem potřebovala si vyčistit hlavu. A tak jsem jen sportovala, spala, jedla, trochu četla a trochu se vyhřívala a to pořád dokola, ale mimo společnost. Hlavně s lidma moc nemluvit, byla jsem pořád tak moc unavená z pražského života, že mi nestačilo spát v noci, ale spala jsem i po snídani a po obědě a většinou po večeři hned padla.

Islas Canarias (2)- duchovní prožitek fyzična

25. may 2015 at 21:20 | Ofélie

Víte, já jela na Kanáry vpodstatě s tím, že se budu jenom potápět a jíst spousty tropického ovoce. Haha, zrovna tyhle dvě věci jsme tam dělali úplně nejméně. Španělé asi neznají ovoce, zato zeleniny (syrové a různě nakládané) jsem se tam cpala od rána do večera. Španělské jídlo jinak není nic moc pro mě...

Islas Canarias (1)- o bytí a neuchopitelném materiálnu

22. may 2015 at 18:33 | Ofélie
Asi znáte Kanáry jako kilometrové pláže, spoustu pupkatých Němců, hluk, peníze a hotely. Já vám samozřejmě tady ukážu trošku jinou stránku těhle ostrovů:)

(Tentokráte trochu zmateně, fotky jsem namixovala různě, bez příběhu, ten najdete pouze v psaném slovu. Fotky jsem rozdělila do (snad) 4 článků.)

(Pohled na Španělské mraky a květy opuncie, což je úchvatný kaktus s ještě úchvatnějšími trny, které člověk má úplně všude a nejdou vyndat, jak jsou malinkaté a křehoučké. Když jsem se natahovala do keřů pro slaďoučké plody, nachytala jsem si do rukou, nohou, spousty roztomilých a otravných štětinek.)


Už jsem asi nakažená takovým tím typickým minimalistickým balením si věcí kvůli všem těm cestám s domovem na zádech a tak jsem i tentokrát, přestože to bylo vlastně dost pohodlné a tak trochu žádané nabalit si spousta šatů a knížek, vzala sebou akorát čtečku, pár ponožek, jedny šaty a kraťasy.

Jak se žije chorému

1. may 2015 at 11:31 | Ofélie
aneb dokumentace z postele. Nějaké fotky jídla (tak samozřejmě), psů, psích chlupů a hnusných xichtů.

Přípravy na cestu do Himálají

28. april 2015 at 17:27 | Ofélie
Kocouři, omlouvám se- nepsala jsem ni blog, ni deník a přitom mám hlavu tak plnou, že bych potřebovala všechno rozepsat a sepsat, abych se zbavila toho šumu myšlenek... Psaní vždycky tak pomáhá.

Momentálně ležím v posteli, na nohou mám cibulové ponožky, piji horkou vodu s citrónem, medem, kayenským pepřem a skořicí a moc jídla do sebe nacpat nedokážu (což u mě znamená opravdové vysílení :D ), natož, abych se mohla soustředit na čtení z počítače, či jakékoliv psani. Byla jsem tenhle víkend v Brně a všichni tam byli tak nachcípaní, že to na mě přelezlo taky a tož se teď válím, potím a jsem naštvaná, protože nemocná fakt bejt nemůžu a nechci.
(Už tuhle neděli odlétám na Kanáry, takže musím být zdravá- tak mooooc se těším na ty hromady ovoce a na ranní běhání a na potápění se a slané vlasy a nádhernou přírodu a nechci si to zkazit.)
Jo a v tom Brně jsem byla proto, abych dala dohromady svoji cestu do Indie. Ještě jsem o tom asi nepsala, ale tohle léto budu dva měsíce v Himálajích, konkrétněji na severu Indie, v Kašmíru- Malém Tibetu. Prvních 14 dní budu učit na vesnické škole výtvarku a poté přijede za mnou můj milý a budeme cestovat. V plánu máme také vylézt jednu (když se zadaří, tak ještě druhou:) ) šestitisícovku a většinu léta strávím s těžkým batohem a v jednom tričku.:)

Budu učit malé dětičky (1. a 2. třída) a jelikož mám přijet s konkrétním projektem, ne pouze vyučovat předmět, rozhodla jsem se, že budeme vyrábět hračky. Indická děcka asi nemají po ruce moc hračkářství a tak si říkám, že když budem vyrábět hračičky, bude je to bavit i z čistě praktického hlediska :D (Chci odjíždět z Malého Tibetu s tím, že si po mém odchodu k tomu třeba prcci někdy sednou a budou-li si chtít hrát, nějakou hračku si vyrobí:) ) Těším se na dětské úsměvy, šikmé oči, neumyté ruce a hlavně na to, že si 14 dní budu hrát.
Zároveň se trochu bojím, jelikož jsem takhle daleko ještě nebyla a navíc sama... No snad mě Mikoláš brzo zachrání :D
V celém Kašmíru prý nefungují telefony (a indický telefon cizincům těžko prodají- navíc ani indické mobily často nefungují, natož do zahraničí- vzhledem k tomu, že je to na blizoučko hranic s Čínou a Pákistánem, tak si holt hlídají, jaké informace ze země vycházejí...) a internet na naší škole NĚKDY funguje :D Ale například seznam.cz je zablokovaný. No jo. Takže se třeba jednou za čas ozvu, nebo taky ne- nebude to znamenat, že jsem v průšvihu, ale že nám prostě vypadla wifina, nebo proud:) (A divím se, že tam ten internet vůbec mají!)
Takže dát si s někým v Indii sraz? Čekej na tom místě a když nepřijedu, tak tam prostě dál čekej.

Asi bych se měla nějak připravovat. Myslím tím fyzickou i psychickou přípravu. Já věci moc neřeším (naivní asi nejsem, spíš mi tak nějak nedochází jejich důležitost) a tak psychickou přípravu pečlivě vynechávám a fyzickou již jsem prošvihla :D Ne, bude mi muset stačit to, co dělám. A že toho snad dělám dostatek? Jen se ještě víc přinutím nabrat špíčky i svaly, abych se tam nevypařila. (Od zimy pokrok z 52kg na 56 a něco. Na 174cm. Že to není moc, vím. Ale na 52 jsem se držela několik let i když hodně cvičím, i když hodně jím a střídám "techniky" jak jíst :D )

Cvičím 6 dní v týdnu: 1x týdně plavání, běh- teď už jsem vytrvalostní vyřadila úplně, páč fakt potřebuju neshodit ani kilo, takže běhám akorát intervaly a do schodů, dvakrát týdně nohy a zadek, 1-2x týdně core. Zbytek jóga (ta hlavně na ruce a na protažení), jednou za uherskej rok vyrazim na brusle, nebo na bajk. (Ostatně na kole jezdim každej den do školy, tak to se taky počítá:) ) a jeden den se válim (nebo spíš nestíhám cvičit :D ).

Tedy, pravda.. Teď jsem od neděle rozhozená, necvičím, jsem zpomalená a k posteli přilepená. Vesmíre prosím, chtěla bych být zdravá!

Balúpes je ostříhaný. Vypadá jako jehňátko.

Zkouším vyrábět mýdlo. (Zvlášť kvůli tomu létu- jeden druh na praní a mytí nádobí a druhý na tělo a hřívu.)

Budu mít stáneček s šampóny a vegan potisky na Veggie Parade 20. června v Praze.



A co dělám, když se válím v posteli?

Civím na tyhle krásný slečny:

Poslouchám Duška a Erbena a jejich povídání o homocysteinu (doporučuju si o tom něco předtím rychle přečíst):

A snažím se přesvědčit Balúa, že prát se teď nemůžem.

Mír v duši, mí milí.
Ofélie

Random 12042015

13. april 2015 at 19:23 | Ofélie

Jsem moc hyperaktivní na to, abych dokázala meditovat. Ale v tomhle hektickym světě je to víc než potřebný. Tak si čistím mysl alespoň při tvorbě, nebo fyzické námaze:)

Co je láska

7. april 2015 at 19:18 | Ofélie

Nová Ofélie

29. march 2015 at 15:49 | Ofélie
Poslední dny se dělo spousta špatných věcí.
Když bych byla slušná- asi se podělávalo všechno, co mohlo. A teď ještě ten Saturn ve spojení s Měsícem. Ha, že to urychluje karmu, no jo... Myslela jsem, že už doopravdy vybouchnu, tak jsem to vzala jako zkoušku a snažím se očistit od všech těch starých věcí, které třeba uplně nevyhovovaly.
Akorát jsem se to ráno probudila a všechno mě svrbilo (myslím tím psychicky, ne že bych se škrábala:)). A když mi bzučí v hlavě, zalezu do koupelny a všechen smutek a negativní energie ze sebe spláchnu. A nějak jsem pak vylezla z koupelny úplně nová.
A už je mi dobře- skoro zase nejlíp jako dřív.

Dlabanec ♥

19. march 2015 at 18:39 | Ofélie

Já tak ráda jím! Můj milý pořád tvrdí, že veškeré mé změny nálad se točí kolem toho, jestli jsem dobře najedená :D A jelikož ráda jím, taky ráda vařím a jídlo neberu jen jako způsob, jak ukojit hlad, ale také jako způsob, jak se nábožensky vyjádřit, jak se vyléčit, jak mít hezčí pleť, nebo třeba vlasy, jak být míň unavený po sportu, jak vyjádřit lásku ♥ A tak vařím docela často a jelikož do náboženského vyjádření se patří také etické důvody, jím rostlinnou stravu.


Když člověk vaří čistě, dostatečně často a dostatečné množství let, po nějaké době by měl poznat rozdíl v chuti mrkve nakrájené na kolečka, nebo na kostičky. A tak jsem si začala i většinu zeleniny pěstovat na zahradě, nebo sbírám v přírodě, jelikož ta zelenina nekoupená v obchodě má nekonečno jemných chutí navíc:)
Navíc láska, kterou květinkám člověk při pěstování věnuje, se odrazí v tom, jak krásná energie v nich žije a když nás náš špenát má rád, jelikož se o něj staráme pečlivě, chce se zavděčit, je naladěný na stejné vlnění, jako my a celý proces je přirozený.

Živočišně

14. march 2015 at 18:00 | Ofélie
Dneska opět nějaká ta fotografická sebereflexe, intimita a stárnutí spojené se ztrátou iluzí.


V nedobrovolném body artu jsem již mistr. Kolikrát jsem si vylila tuš na skoro hotovou ilustraci, kolikrát jsem to vylila přímo na sebe. Ale tentokrát jsem potetovala nejen sebe, ale i Balúa, židli i celou podlahu a stůl.
Jo a Balú prošel zkouškou a je z něj konečně pravý Pes. Natržené ucho měl již z dřívějšího boje, ale před týdnem na něj z autobusu vyskočil jezevčík a natrhl mu obočí. Takže z rány asi 1x2cm je teď moc pěkná jizvička a image bojovníka. (Na stehy jsme nešli, jelikož jsme zrovna odjížděli na hory..)
Toť k novinkám.


Jinak se mám vlastně pořád dobře, dělám, co mě baví a úspěšně mě míjejí věci, které mě svazují a můj vzdělávací ústav, kam 5x týdně chodím na kurzy poslušnosti, mě naštěstí moc neovlivňuje a můžu se vzdělávat sama.

 
 

Advertisement